Menu
Menu

Jiří Stivín

narozen 23.11.1942 v Praze
absolvent FAMU obor kamera
jazzový hudebník, multiinstrumentalista a skladatel

S Karlem Velebným se znám od konce 50. let minulého století, kdy jsem chodil do baru na zimním stadionu Štvanice, kde hráli každý čtvrtek se Studiem 5 – Luděk Hulan basa, Ivan Dominák bicí, Vláďa Tomek kytara, Artur Holitzer trombon, Honza Konopásek flétna a barytonsax a Karel Velebný vibrafon a tenorsax.

Hráli většinou skladby slavných jazzových skupin z Ameriky, ale také vlastní díla, převážně Hulanova a Karla.

V té době jsem vlastně na nic ještě nehrál a stával jsem se pouze jazzovým fanouškem. Jazz mě díky setkávání s těmito osobnostmi začal zajímat hlavně kvůli improvizaci. Při svém studiu na FAMU jsem se začal výrazně věnovat hraní na saxofon a flétnu, což mě chytlo natolik, že po skončení FAMU jsem šel do AUSu jako flétnista a saxofonista a 2 roky jsem tam odkroutil povinnou vojnu.

V té době jsem s KV několikrát spolupracoval při nahrávání a ten mi slíbil, že po skončení vojny mě angažuje do SHQ. To se také stalo v r. 1967 a já se stal profesionálním jazzmanem. V té době v SHQ hráli K. Vejvoda na kontrabas, Josef Vejvoda na bicí, KV vibrafon a tenor, Luděk Švábenský na klavír, já hrál flétnu a altku.

 

Nahrávali jsme v rozhlase, na LP desku s Evou Olmerovou a i v západním Německu pro firmu SABA. Protože moje sestra emigrovala v r. 1964 do Paříže, Pragokoncert mě nechtěl na Západ pustit. KV řekl, že beze mne nepojedou, tak se za mě musel zaručit, což udělal a já mu to nikdy nezapomněl.
Zároveň jsme byli součástí divadla Járy Cimrmana, kde jsme po každém představení koncertovali v Malostranské besedě. KV byl i herec, já vlastně taky, hrál jsem ženskou roli v Domácí zabijačce. KV byl vlastně zakladatel divadla J. Cimrmana, kdy se Šebánkem a H. Philippovou v armádním rozhlase vysílali reportáže z vinárny U Pavouka – což byla geniální mystifikace a vlastně zárodek budoucího divadla J.C. Karel Velebný alias doktor Evžen Hedvábný svým originálním humorem ovlivnil nejen mě, ale i všechny budoucí Cimrmany. Dokonce jsme s divadlem byli i ve Vídni, kde se podle Cimrmanova návodu „slepých uliček“ zjistilo praktickou cestou, kudy cesta nevede. Přesto, že byl na jevišti překlad, nebo právě proto, žádný humor nefungoval a nikdo se ani nezasmál. Po divadle jsme jako obvykle začali hrát jazz a lidi stále čekali na legraci. Říkal jsem klukům, aby někdo řekl, že už legrace skončila a že následuje normální jazzový koncert. Po tomto oznámení jsme pokračovali a Pepa Vejvoda spadl při hraní z rozbité stoličky, což způsobilo výbuchy smíchu – Rakušani se konečně dočkali nějaké srandy. Vícekrát už jsme do zahraničí s divadlem nevyjeli.
Moje spolupráce s SHQ i KV skončila naší autohavárií za Plzní při návratu z hraní v Německu na podzim 1968.

Vzhledem k tomu, že tady už byli Rusové, tak nás všichni v Německu přemlouvali, abychom domů nejezdili. Setkali jsme se v klubu Domicile v Mnichově s Jirkou Mrázem a Hamrovými, kteří Karlovi říkali, ať nejezdi do Prahy – KV odpověděl – já tedy do Prahy nepojedu – všichni si oddechli – já pojedu do Jevan /kde měl vilu/. Po bouračce jsme spolu leželi ve Vojenské nemocnici v Praze, kde KV uváděl do rozpaků sestřičky svými seriozními vtipy a hlavně tím, že stále vyžadoval omývání a péči v okolí genitálií. Fotografie KV z nemocnice se stala titulní fotkou freejazzového alba firmy ESP v New Yorku, kterou jsme nahráli ve firmě SABA při výrobě jiného alba SHQ+nonet.

Po propuštění z nemocnice jsem odjel na rok do Anglie, KV se uzdravoval déle a po mém návratu z Anglie už jsem se věnoval jinému druhu jazzu – Stivín & Co Jazz Systém.
S Karlem jsem se dále vídal na jazzových festivalech, kde jsme oba vystupovali, každý se svou partou. Dále jsme se pravidelně potkávali na Letní jazzové dílně ve Frýdlantu, kterou KV založil a dosud trvá. Tam mě přizval od prvního ročníku 1984 jako lektora. S Alešem Bendou jsme poslední dva mohykáni, kteří stále Velebného humor a lásku k jazzu připomínají dalším generacím mladých jazzmanů.

 

Ve Frýdlantu mj. vzniklo množství skladeb s originálními Velebného názvy:
Předčasně zmeškaný vlak
Roztomilá travička starších pánů
Čekáme se ženou rodinu, snad se dočkáme
Čekali jsme se ženou rodinu, už jsme se dočkali
Poluce pážete – po zásahu cenzury přejmenovaná na Paže pážete
Hráškově zelený prefabrikát /varhany ve studiu/

KV je vynálezcem různých textových přesmyček, které jsem s radostí
přejal a občas s tím nesmyslně otravuji:
Na schovávanou
Ať se Vám dobře vejde
Až bude po Vás
Má puklina
Takovýho strachu a tak špatně to dopadlo  Atd.

 

KV byl zastáncem moderního mainstreamového jazzu, freejazz a avantgarda ho nijak neupoutávaly. Jeho síla byla ve výborném harmonickém cítění a melodické invenci. Psal knížky o jazzu a vyučoval originálním způsobem, hlavně osobním příkladem.

 

Můžu zodpovědně říct, že jsem KV přijal jako jednoho ze svých duchovních otců. Jeho životní filozofie, humor, pohodářství, nekonfliktnost mě vždy odzbrojovaly a ukazovaly, kudy cesta vede…..

Jiří Stivín

PS Ještě jsem si vzpomněl, že jsme byli s Kájou výborná nohejbalová dvojice…