Menu
Menu

Mgr. Mojmír Bártek

 

 

narozen 26. dubna 1942 ve Zlíně

Gymnázium Vsetín

Státní konzervatoř Brno – trombón

JAMU – kompozice

trombonista a skladatel

 

                                                       

                                                 Vzpomínka na Karla Velebného

 

 

Poslouchat oficiálně swingovou a jazzovou hudbu v padesátých letech a dál do roku 1989 bylo nesmírně obtížné. Doslova fantastické však byly na Valašsku koncerty takových orchestrů jako Karel Vlach, Gustav Brom i SHQuartet s Karlem Velebným a jinými hudebníky. Už v té době byl viděn a obdivován mnou a krátké setkání s ním mně zůstalo v paměti.

V roce 1956 na Vsetíně jsem objevil u souseda na půdě tahový trombón, který mně učaroval, začal jsem intenzivně poslouchat skvělé trombonisty (Kay Winding, Jay Jay Johnson aj.). Místní trombonista mě uvedl do hry. Jediná chyba byla, že můj začátek, bohužel, byl nevyhovující, poněvadž jsem jako levák tahal snížec levou rukou. Profesor Josef Smékal prohlásil při příjimacích zkouškách na konzervatoři v Brně v roce 1959: „ Musíte tahat pravou rukou, jak by to vypadalo později v orchestru.” S odstupem času jsem viděl americké trombonisty tahat snížec levou rukou a uvědomil jsem si, že moje přeučení nebylo štastné.

V roce 1963 jsem nastoupil na dvouletou vojenskou službu do Armádního vojenského souboru v Praze.Během vojenské služby v orchestru, který vedl Pavel Bayerle, jsem navštěvoval koncerty Karla Velebného a stali se z nás přátelé. Jeho průpovídky jsou dodnes v mé paměti.

 

 

Mojmír Bártek s Karlem Velebným

 

Na jednom z koncertů se zpěvačka dožadovala Karlovy chvály a Karel odpověděl: „Možná zpíváte dobře, ale já to znám trochu jinak.“

Jiné Karlovo ohodnocení hudebního výkonu bylo řečeno krátce: “Ona (on) ví nebo ona (on) neví,” což používám dodnes.

Pravidelně jsme s Karlem účinkovali na Letní jazzové dílně ve Frýdlantě v Čechách kde byl Karel ředitel, Byl velmi oblíben a jeho pedagogický styl byl v oblasti jazzové muziky jednoznačně na prvním místě.

Tak se stalo, že jsem uskutečnil koncert se vsetínskými jazzmany, skupinou Jazzevčík a dodnes, všichni na to vzpomínají, zejména na skutečnost, že vibrafon kapelníka Bazela nebyl v pořádku. Karel, než začal na vibrafon hrát, upozornil na zjevné chyby nástroje. V té době trávil dovolenou s rodinou nedaleko Vsetína i Josef Audes, (vynikající baryton saxofonista orchestru Gustava Broma) a excelentní hráč na piano Luděk Švábenský. Tady bych chtěl zdůraznit, že několikrát jsme s Karlem jamovali on i na tenorsaxofon a vždy jsme se dohodli především na harmonické linii, která za jeho doprovodu byla zcela průzračná. Švarné standardy za jeho doprovodu vyzněly tak kvalitně, jako bychom jamovali s mistry jazzu v jazzových klubech na západě, tehdy dostupných jen pro muzikanty, kteří měly štěstí tam vycestovat. Nesmírně si vážím jeho dvou jazzových publikací, které uplatňuji při výuce. A jsem rád, že si pamatuji diskuze o realizaci improvizace v jazzovém dění, které v praxi pod vedením Karla dosahovalo kvalitní jamovou souhru, což dokumentovali posluchači vydatným potleskem.

 

 

S. Košvanec, M. Bártek, J. Hlava, J. Hnilička a P. Husička

 

Stále vzpomínáme se ženou na návštěvu Zuzanky a Karla na naši chalupě ve Velkých Karlovicích.Přijeli z pobytu ze Zlína, kde byli u známých v zahrádkářské kolonii, kde se muselo jen šeptat. Velice se Karlovi ulevilo, když zjistil, že na samotě v horách se může hlasově projevit. Tak se z chalupy linuly různě i neslušné výkřiky. Karel se ale vždy zeptal: „Mohu?” A evidentně se mu ulevilo. Večery při víně, ohýnku a opékání se ale vždy zvrtly na velké hudební mudrování. Vzpomínku na Karla máme na chalupě trvale zachovanou. Je to zídka, kterou se Zuzankou postavili a je označena mosazným štítkem:  ZEĎ KARLA VELEBNÉHO.