Menu
Menu

Terezie Hrdličková

narozena 8.8. 1967 v Praze
vystudovala VŠE obor účetnictví
pracuje jako účetní a ekonom

Tátínek se narodil 17.3.1931 a zemřel bohužel již 7.3. 1989, nedožil se nejen šedesátky, ale ani Sametové revoluce, kterou by si jistě s chutí užil. Nedožil se ani tří svých vnuků, které by si asi přál, protože holek už měl dost. Když jsem se měla narodit, tak tatínek veřejně prohlásil, že mu je jedno, co to bude, ale hlavně aby to byl zdravej kluk a tak se také ke mně choval.
Jevany pro tatínka byla oáza klidu a pohody. Zásadně v létě chodil v růžových plátěných trenkách a pruhovaném tričku. Když měla přijet nějaká návštěva, maminka vždy tatínka snažně prosila, jestli by se nemohl převléct, ale tatínek vždy odvětil: “Ale proč Alenko, vždyť mám vše čisté a ráno jsem se myl.” Časem maminka svoji snahu vzdala.

Tatínek byl objevitelem Járy Cimrmana a též spoluzakladatelem divadla, kde na počátcích též účinkoval. Z toho též vyplývá jeho neutuchající cimrmanovský humor, který jsem v mém útlém dětství příliš nechápala, ba někdy jsem možná i trpěla. Jen pro ukázku drobná příhoda.
Šla jsem se sestrou a jejími kamarády k rybníku. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem byla asi o sedm let mladší, bylo zcela pochopitelné, že nejsem v této partě příliš vítána. A tak se mě zbavili tím, že mě hodili do kopřiv. Plačíc jsem přiběhla domů k tatínkovi a stěžovala si. Tatínek mě pohladil a svým klidným hlasem řekl: “Vidíš Terezko, jak je Tvoje sestra hodná, kopřivy jsou nejlepší lék na revma.”

Divadlo Járy Cimrmana k nám po několik let na konci prázdnin jezdilo jednak zhodnotit předešlou sezónu a zároveň tak trochu slavit. Některý rok přijeli herci i se svými rodinami. To už se ovšem k nám všichni nevešli, ač spali kde se dalo (u nás doma, v autech na zahradě nebo jen na zahradě), a tak se pronajímaly i chatičky v “chaťáku”. Před příjezdem všech zúčastněných se otevřela naše vrata dokořán, vyzdobila se plakáty z divadla. Za domem na chladném místě byly připraveny soudky s vínem, babička napekla a navařila. Já a sestra jsme jen tak pro zábavu třeba udělaly výstavu místních hub, vyrobily návštěvní knihu, kde nám každý z hostů napsal něco cimrmanovsky vtipného. Pak se pořádaly různé soutěže, jako ping-pong, badminton atd. Největší úspěch ovšem zaznamenala mým tatínkem vymyšlená soutěž s přiléhavým názvem “O nejkrásnější nohy”. Jak každý ví, tak Divadlo Járy Cimrmana je scénou zcela mužskou. A tak všichni přítomní páni si večer nazuli botičky svých partnerek, mezi dvěma stromy se natáhlo velké prostěradlo visící zhruba metr nad zemí. Po jednom se za touto oponou po kořenech stromů pánové procházeli. Dámy poté hodnotily a vyhlašovaly výsledky. Zkrátka prima zábava. Tatínek v Jevanech také rád skládal, říkal, že mu to tam lépe jde, protože je tam klid a hlavně čerstvý vzduch, na ten obzvláště dbal.

 

Dovolím si ještě jeden zážitek, tentokrát z naší krátké dovolené, pro kterou jsme vyjímečně opustili Jevany. Jednou jsme vyrazili všichni do Maďarska, tj. táta, máma, Bára a já. Jeli jsme už tenkrát jen tak, že seženeme ubytování v kempu. Bára totiž strašně chtěla do Budapešti, do galerie, kde snad byla nějaká super výstava. A tak večer maminka jako obvykle vše připravila, sbalila atd. a do garáže dala stan. Našli jsme kemp nedaleko Budapešti, bylo tam poměrně narváno, ale tatínek ukecal správce, že by se snad ještě nějaké to místo našlo. Zaplatil a správce nás zavedl na místo. Byli jsme po cestě celkem unavení, těšili jsme se, že půjdeme na večeři. Tatínek otevřel kufr auta a maminka se otázala, kdepak je ten stan. Tatínek se usmál a řekl: Holky, on asi zůstal v Jevanech v garáži. No upřímně řečeno my holky jsme fakt nadšené nebyly. A tak jsme jeli dál. Nakonec jsme se ubytovali v takových hezkých chatičkách ještě blíže Budapešti. Jednu měli rodiče a v druhé jsme byly s Bárou. Chatičky byly spojené společnou dřevěnou teráskou. Tak a bylo vše v pořádku. Šli jsme hned na večeři. Já jsem se pěkně oblékla, ale to jsem neměla dělat. V tom chatičkovém komplexu byl také bazén, museli jsme kolem něj projít. A co si myslíte, že můj vtipný tatínek udělal. Když jsem procházela okolo, tak mě tam strčil. Měla jsem takový vztek, že jsem odmítla večeři a šla jsem spát. Druhý den ráno se maminka s Bárou vypravily na výstavy. Vztek mě už přešel a tak jsme spolu s tátou leželi u bazénu, koupali se a táta mě naučil lízaný mariáš, který jsme spolu hráli pak každý den a nějaké výstavy nám byly ukradené.

Tak to byla drobná vzpomínka na mého tatínka, se kterým byla hlavně vždycky sranda.

 

 

                                                                                                                                                                                                                                              Terezie Hrdličková