Menu
Menu

Karel Bartoníček

narozen v roce 1952 v Jesenném
vzdělání SŠSS Praha
odborný asistent, Salón Cimrman Praha
pracuji se svou ženou jako technický asistent, dělám formy na sochy, brousím a tavím sklo
viz naše stránky: www.gizelasabokova.com

Tváří v tvář u stolu jsem se poprvé setkal s Karlem Velebným v jazz klubu Parnas. Hrál tam SHQ a já s Gizelou, mojí manželkou, jsme seděli u stolku, kde byla Kájova paní. Kája přišel o přestávce a měl v ruce starožitné hodinky “cibule”. Řešil, jak je otevřít a jestli budou “ dvouplášťové “. Já měl nožík a určitou zkušenost, hodinky jsem otevřel a začal kecat o Cimrmanovi, že ten měl pětiplášťové hodinky, jak pracoval u T.A. Edisona, na pěti pracovištích měl pět pracovních plášťů barevně rozlišených a v nich hodinky. Ten blábol se Kájovi líbil, a tak jsme se vždy při dalším setkání pozdravili. Chodili jsme hodně často do Reduty, do Divadla hudby, Vagónu, Malostranské besedy, Řeznické, no prostě všude, kde se hrál moderní jazz.
K jazzu jsem měl převelice kladný vztah. Jako puberťák jsem poslouchal Stouny, ale už na střední škole jsem chodil na Jazzové pondělky do Divadla hudby, které uváděl Mojmír Smékal, a šlo to živě do rádia. Pan profesor Mlynář nás jako středoškoláky vodil do Violy, kde se po poezii hrál jazz. Kupoval jsem všechny jazzové desky, co vyšly u Supraphonu, Artie, Pantonu a sháněl desky zahraniční, mnohdy za nepředstavitelné prachy. Rád jsem měl a mám: Miles Davis, Dizzy Gillespie, Charlie Parker,
MJQ, Jimmy Smith a Kenny Burrell, T.Monk, J. Coltrane, později Steps, no a Peterson,,McCoy Tyner, Count Basie, Ellington, a to je jen kapka z toto všeho.
U nás SHQ, Laca se všemi jeho formacemi, Karla Růžičku, prostě všechny co swingovali, jen když přišla móda free jazzu, tak to jsem nemusel….
No, a teď ujíždím na You Tube, jsem fascinován, že ty muzikanty, co jsem celý život poslouchal, můžu taky vidět, jako třeba Monka.

Když Jirka Šebánek odešel od Divadla Járy Cimrmana (snad kvůli neshodám se Smoljakem, protože měli rozdílný pohled na režii a poetiku), pracoval ve skladu v Knižním velkoobchodě. Později vystupoval se svým pořadem Song osamělého hostitele s Miloněm Čepelkou a v Řeznické během vystoupení Jazz Celluly četl “textappealy”. Pak založil Salón Cimrman Praha. Když jsem tam k němu nastoupil, Jirka mě angažoval do role cenzora Šmirgla v Cimršantánu a když odešel Venca Kotek, dostal jsem roli “Předskokana” v Jazzman Cimrman, no a to už jsme se s Kájou ale znali.
Všechny scénáře psal Jirka Šebánek, jenom snad v představení Cimrmánoce byl uváděn Karel Velebný jako spoluautor. Jirka nám nedovoloval moc improvizovat, ale Kája sem tam nějakou větu inovoval a dostával nás na jevišti do situace, že jsme se kousali do huby zevnitř, protože jsme měli nařízeno tvářit se vážně.
Posledního Silvestra s Kájou a Zuzankou jsme slavili ve Vagonu, já jsem Kájovi říkal, že komunisti už asi půjdou brzy do hajzlu, protože jsem viděl na Karláku Tatru 613 s přívěsným vozíkem a Kája na to :
“Hele, hochu zlatej, i kdyby to nebylo tak hned, tak co voni nám už můžou….” No a na podzim byl “Sameťák”, toho se Kája už bohužel nedožil.

P.S.

 

1.Jak nás Kája vezl na představení novým Fiatem UNO

Kája jezdil na představení Wartburgem combi, říkal, že je to jediné dostupné auto, kam se vejde vibrafon. Později si pořídil fiat UNO, to už vibrafon sám nepřepravoval. Stalo se, že nás nějak technici nepobrali a Kája měl jet na představení tím Unem. Cestě předcházela administrativní zápletka, Kája mne požádal, abych šel na PKS, to byl náš zřizovatel a provozovatel, tzv. Prkus, to nové auto zaregistrovat, aby mu mohla být proplacena jízda a náklady na benzín. “Řekni, že tě posílám to vyřídit, že jsem chabrus na srdce a nemohu do schodů”. Já na to, že tam mají výtahy. Kája,“no do výtahu nesmím už vůbec”…Já si myslím, že se nechtěl s nikým z vedení potkat. Tak jsem tam donesl techničák a nějaká hodná paní to vše zapsala a bylo to. No a tak jsme vyjeli někam k Mělníku, Jarda Pacovský, já a Tony Viktora. Na křižovatce u hotelu Olympik se ozval ze zadního sedadla Tony, “ Ty Káji moc pěkné je to autíčko, ale na co všechno máš ty páčky a knoflíky tam u sebe ? “ Kája, “ To já vůbec nevím hochu zlatej, to ví Zuzanka, ta má na to doma celou takovou knížku.”

 

 

 

2. Jak Kája zlobil Jirku Šebánka

Když jsme hráli v Řeznické, Jirka se vždy v zákulisí rozmlouval, korigoval sykavky a zubní protézu a nastala doba trémy. Kája přišel na poslední chvíli. “Nazdar hoši, co že to dneska hrajeme ?” Jirka cedil skrze protézu: „No přece Jazzman Cimrman proboha! “ A Kája, “ Jé to je fajn, to jsem si zrovna vzal s sebou “ a vytáhnul z aktovky školní notový sešit, kde měl scénář. “Ale ještě si musím odskočit k baru, jsou tam zrovna mí dva známí, Muller a Thurgau” a za stmívajícího se světla v sále kráčel na jeviště za potlesku s dvoudeckou, kterou si opatrně postavil na piano.

3. Představení ve štůdiu S v Bratislavě

Do Bratislavy jsme přijeli autem na náměstí, kde se nesmělo parkovat. Tak jsme z parkoviště šli pěšky, já měl po zlomené patní kosti kulhavou pravou nohu, Kája kulhal na levou a mezi námi pajdal Tony Viktora na obě nohy, silně do Ó, Zuzanka dva metry před námi, vypadalo to jako když sestra vzala na výlet nějaké pacienty. Divadlo bylo vyprodané na všechny kusy, ale úspěch znásobil Kája svým zpěvem, ve scénáři byla žádost, aby předvedl zpěv Vojsbandu z Cimrmanovy programní komposice, Kája se do toho opřel, rozvinul improvizaci a zpíval temným rykem asi jako Ray Charles znásobený nějakým pankáčem, no prostě odvaz. Paní šatnářka opustila věšáky a šla se podívat do sálu, co se to tam děje. V zákulisí mi řekl kulisák: “Stě bohovsky dobrí borci, aj šatnárku stě vytáhli do sálu a to sa staně len tak dva razy do roka”….

4• Kája v šatně s Rudým právem

V každém kultůráku muselo ležet Rudé Právo, na chodbách, v šatnách herců, snad i na záchodech. Kája si v něm četl a hlásil: “ Pánové, já končím, voni jsou lepší …..” a přečetl nám nějakou úplnou hovadinu, kterou tam soudruzi napsali. Taky jeden čas v SSSR umírali nejvyšší představitelé rychle za sebou, to Kája bral do rukou to Rudý právo a říkal: “Tak s kýmpak se dnes naposledy rozloučíme ???” Pak četl tak dlouho, až narazil na nějakého významného komunistu třeba z Pardubic, nebo z Liberce a přednesl nám svým typickým způsobem soudruhův životopis a jeho zásluhy o rozkvět naší vlasti.

5. Zuzanka a nákup v Tuzexu v Plzni

V Plzni jsme hráli odpoledne i večer, čekali jsme na vystoupení, a najednou do šatny vlítla Kájova manželka Zuzanka a hlásila svým kulometným projevem: “ Kájo, představ si, že tady mají Tuzex, koupila jsem ti svetry, jeden zelený k těm hnědým kalhotám a druhý modrý k těm šedivým kalhotám, nesmíš to nikdy splést, abys nevzal k těm hnědým kalhotám ten modrý, Kájo, slib mi to, že to nespleteš….” A Kája na to laskavě “ To víš Zuzi že to nespletu, vždyť přece víš, že svetry vůbec nenosím…..”

6. Přenocování v lázeňské ubytovně

Nocovali jsme ve Varech v nějaké ubytovně, lázeňský dům, nebo něco takovýho to bylo, pokoj zvaný “ šestnácterák”, prostorný, nás tam spalo asi šest. Mohlo být tak asi sedm ráno a do pokoje vrazil natěrač se štaflema a cigárem v hubě, že jde natírat okna. My potřebovali spát do oběda, přišli jsme pozdě. Kája si nasadil brejle, nadzvedl se na posteli a natěrači přísně oznámil : Vy to asi ještě nevíte, ale máte přijít zítra, nebo nejlépe pozítří!” Natěrač se nebránil a vypadnul.

7. V Karlových Varech ve vinárně

Ve Varech jsme šli do vinárny na večeři a pili jsme bílé víno savignon, obsluhoval nás starší pán, bylo vidět, že celý život obsluhuje lázeňský hosty, no prostě stará škola. Nevím už, kolik flašek jsme vypili, když se ten pan vrchní omlouval, že už savignon došel a že mají výborný tramín, jestli by to mohl být tramín, co by přinesl. Kája se zatvářil velevážně a řekl: „Nó, tramín by to snad mohl být, ale prosím vás, přineste ho hlavně rychle, já jsem totiž kardiak, víte ….” Na panu vrchním jsem viděl, že je z toho dost zmaten, ale flašku hned donesl.

8.Kája u nás ve Vysokém a opékání vuřtů

Jednou v létě Kája se Zuzankou přijeli na pár dnů k nám do Vysokého nad Jizerou, udělal jsem na zahradě oheň a opékali jsme vuřty. Kája měl radost, jak se mu vuřt poved a povídá :” No, to jsem si to krásně vopek, to je nádhera, ale Zuzi, teď musíš dávat velkej pozor, abych se nepokecal.”

9. Zloděj v Kamenické ulici

V Kamenický bydlel Kája v přízemí, nemohl do schodů. Okna měli do dvorku a v létě větrali, okna dokořán. Kája si po obědě vždy chvíli pospal, vím to, protože jsme k němu dávali do postele našeho malého syna Prokopa, ten taky po obědě potřeboval spát a já, Zuzanka a Gizela jsme vzali džbán a šli k Sojkům pro pivo a dali si tam pár od cesty. Jednou mě Zuzanka oznamovala, že jim do okna vlezl zloděj, mladý cikán… Ptám se co udělali, jestli volali policajty a tak, Kája říkal, že mu ho bylo líto a že mu dal 20 Kč a vyzval ho, ať to už víckrát nedělá…

10. Jak nás Kája odbourával na jevišti

Jirka Šebánek nesnesl, abychom si nějak upravovali texty, ale u Káji to musel tolerovat. Kája obnovoval text třeba tím, čím byl původně Hans Sax, vynálezce saxofonů, tak třeba :”Byl to původně ladič dveřních zvonků”, nebo “Byl to původně akademický malíř velikonočních vajec “ a třeba na dotaz od Šebánka, jak se dostal k Cimrmanovým partiturám, které hrál Ústřední big band tibetské armády, Kája měnil repliku : “ Já šel o přestávce za panem kapelníkem a on mě je za dvě Lípy /cigarety/ půjčil a já si je opsal”, nebo “Když jsem mu půjčil škrabku na paty, on mi partitury půjčil a já si je opsal”, nebo “Když jsem mu půjčil vatu do uší /dirigentovi/, nebo “Když jsem mu půjčil gumu do trenýrek “, na to jsme čekali a kousali se do huby, abychom se nesmáli, to jsme měli zakázáno.