Menu
Menu

Jan Hála – Nonet SHQ & Woodwinds, Týnom tánom & Schola Ludus

narozen v roce 1956 v Praze
pianista, skladatel a aranžér, pedagog na Konzervatoři Jaroslava Ježka
leader jazzových skupin Hot Line a Limited Edition

L. Švábenský, J Stivín, K. Velebný & K. Vejvoda
L. Švábenský, J Stivín, K. Velebný & K. Vejvoda

V diskografii Karla Velebného mezi alby vzniklými za jeho života nenajdeme žádné LP natočené celé s big bandem. Přesto ale některé nahrávky Karla Velebného vznikly ve rozšířeném obsazení SHQ. Jedním takovým originálním albem je nahrávka Nonetu, která vznikla v roce 1968 pro západoněmecké vydavatelství SABA patřící pod značku MPS. V té době to byl jeden z předních evropských labelů vydávajících jazz. V jeho katalogu byli evropané Art van Damme, Mark Murphy, Steve Kuhn ale také americké hvězdy Oscar Peterson nebo Ella Fitzgerald. Nahrávky Nonetu byly pořízeny ve studiu ve Villingenu v lednu 1968. Základní sestava SHQ (Velebný, Švábenský, Karel Vejvoda, Josef Vejvoda) byla doplněna o v jazzu dosti neobvyklý dechový kvintet. V jeho obsazení hráli jazzmani Jiří Stivín na flétnu a Miroslav Krýsl na basklarinet a členové rozhlasového symfonického orchestru hornista Miloš Petr, hobojista Vlastimil Kála a hráč na fagot Pavel Zedník. Tito klasičtí hráči měli schopnost jazzového frázování, což v té době nebylo příliš časté. Je zajímavé, že všechny snímky tvořící německé album Nonet SHQ & Woodwinds byly natočeny během let 1967 – 68 nejprve v českém rozhlase v Praze.

Autorsky se s Velebným o skladby alba podělili všichni členové SHQ. Po dvou skladbách napsali Velebný a oba Vejvodové, po jedné dodali Švábenský a Stivín. Album otvírají dvě skladby Karla Vejvody: hard bopová Cestou necestou a jazzový valčík Na počátku byla tma. Obě skladby Josefa Vejvody Jedna, dva, tři…pět a Straš a čaruj jsou napsány na harmonické schéma „dvanáctky“. Stivínova skladba Troubí psovi do ucha koketující s třetím proudem střídá rozdílné nálady. Po volném úvodu přechází do zběsilého fastu instrumentálních sól, která končí totálním free rozpadem a krátkou reminiscencí pomalého úvodu. Následuje modální latinka Akt Luďka Švábenského a dvě skladby z pera Karla Velebného. Jednorukého píseň v jejímž závěru zpívá celá kapela synkopované téma s typickým humorným českým (!) textem autora, a Podivný konec léta s velkým kontrabasovým sólem Karla Vejvody. Hlavními sólisty celého alba jsou Karel Velebný a Luděk Švábenský, ve dvou skladbách zahraje sólo na flétnu Jiří Stivín a po jednom sóle mají oba Vejvodové.

Luděk Švábenský, Karel Velebný & Josef Vejvoda
Luděk Švábenský, Karel Velebný & Josef Vejvoda

Velebného aranžmá celého projektu s nevšední nástrojovou kombinací potvrzuje jeho aranžérskou zručnost. Obliba dřevěných dechových nástrojů v kombinaci s vibrafonem se často objevuje i ve Velebného velkokapelových aranžích. Tady však dechový kvintet často supluje funkci pětičlenné saxofonové sekce v odlišných zvukových barvách.
Je škoda, že toto album, které vyšlo v roce 1968 v západním Německu, bylo pro české posluchače prakticky neznámé a že jeho licenční reedice nebyla zahrnuta do nedávného kompletního vydání nahrávek Karla Velebného (Indies 2018). Nahrávku tohoto alba na CD je těžké sehnat i v zahraničí. Budiž útěchou, že je alespoň možné Nonet poslechnout na některé ze streamovacích platforem jako je např. Spotify.

O dva roky později, v roce 1970, ve spolupráci s producentem Antonínem Matznerem natočil Velebný spolu s trumpetistou Jaromírem Hniličkou pro Gramofonový klub společné album Týnom tánom. Pro nahrávku byl sestaven desetičlenný soubor z okruhu hráčů obou hlavních protagonistů. V tentetu hráli členové Velebného SHQ spolu s Hniličkovvými spoluhráči z orchestru Gustava Broma. Jako materiál posloužily lidové písně z Čech, Moravy a Slovenska o jejichž jazzové úpravy se podělili oba hlavní protagonisté. Aranžmá stylově oscilují mezi west coastovým jazzem a hardbopem. Hnilička ctí styl, jeho dokonalá aranžmá ve stylu west coastu by klidně mohl napsat Dave Pell nebo Shorty Rogers. Velebného aranžmá možná nejsou tak vycizelovaná, ale posluchač v nich ocení autorův typický hudební humor. Titulní Týnom tánom Velebný pojal jako „jazzový čardáš“ ve kterém se každé opakování melodie v odlišné instrumentaci zrychluje až v závěru vrcholí totálním free rozpadem. Koleda Jak jsi krásné neviňátko začíná pianovým sólem Luďka Švábenského při jehož poslechu si ani posluchač neuvědomí, že jako podehrávky zní téma koledy hrané v hluboké poloze dvěma basklarinety (?). V závěru pak zazní koleda v plné harmonii dechových nástrojů. Druhá koleda Co to znamená medle aj nového? hravě střídá třídobé a čtyřdobé metrum. Jedinou skladbou na albu hranou pouze v kvartetu je balada Zaleť sokol, biely vták v níž dostal příležitost saxofonista Zdeněk Novák.

Jaromír Hnilička “komentuje“ spolupráci s Karlem Velebným:
Jaromír Hnilička “komentuje“ spolupráci s Karlem Velebným:

Prvním Hniličkovým aranžmá na albu je modální úprava lidové písně Bejvávalo. V rychlém hardbopu se střídají strhující sóla piana, vibrafonu, trubky a tenor saxofonu. Nádherná balada Co to máš má milá za oči dokazuje, že Hnilička byl nejen vynikajícím hráčem rychlých bopových sól, ale že uměl být také baladickým romantikem. V závěrečná Holoubci vrkají, bude den pak dostanou příležitost k sólu prakticky všichni členové tentetu. Album Týnom tánom svým obsazením i výběrem repertoáru bezesporu patří k nejzajímavějším nahrávkám českého jazzu přelomu 60. a 70. let minulého století.
Posledním albem vydaným za Velebného života je album Parnas natočené v květnu roku 1980 ve stejnojmenném jazzovém klubu. Na vzniku klubu v roce 1977 měl velkou zásluhu právě Karel Velebný, který po celou dobu jeho pětileté existence působil jako jeho dramaturg. Nahrávky alba Parnas vznikly během tří dnů, kdy se na podiu střídala různá obsazení SHQ rozšířená o bývalé členy a další spřátelené hudebníky, kteří přišli oslavit dvacet let trvání tohoto jedinečného souboru. Tři skladby na albu hraje soubor Sága rodu SHQ inspirovaný obsazením populárních Supersaxů. Velebný tady spolu s Rudolfem Ticháčkem, Petrem Králem a Jiřím Válkem hrají na saxofony, rytmiku tvoří Tony Viktora, Karel Růžička, František Uhlíř a Vladimír Žižka. V úvodní hardbopové dvanáctce má velké sólo kytarista Tony Viktora, zatímco v následující Ježkově baladě Svítá exceluje pianista Karel Růžička. Groteskní Velebného Nerozlučná dvojice inspirovaná groteskami Laurela a Hardyho je velkou příležitostí pro celou saxofonovou sekci. Několik tutti chorusů obohacených o typický Velebného hudební humor střídají saxofonová sóla. Aktuální sestava SHQ ve složení Emil Viklický, František Uhlíř a Jaromír Helešic s Velebným na vibrafon hraje na albu čtyři skladby. Dvě jsou z pera Karla Velebného, po jedné se autorsky podílejí Viklický s Uhlířem. Největším souborem alba Parnas je SHQ „big band“ sestavený ze současných i bývalých Velebného spoluhráčů a jeho studentů. Rytmiku tvoří současné obsazení SHQ rozšířené o kytaristu Rudolfa Daška, jenž si zahrál velké sólo ve Velebného latince Procházka staletími. Dalším sólistou který působil v SHQ v polovině 60.let je trumpetista Laco Deczi. Ten dostal sólistickou příležitost ve tříčtvrteční baladě Ne tak veselý chlapec. V Obvzláště milosrdné sestře byl sólistou saxofonista Jiří Stivín. Big band hrál ve složení dechů: tři trubky (Lautner, Deczi, Husička) jeden, nebo tři trombony (Zelenka, Kopecký, Volf) a saxofony ( Krýsl – ss,cl, Stivín – as, Král – ts, Ticháček – ts, Válek – fl, bs). Závěrečná skladba Parnas je věnovaná jazzovému klubu, jenž byl sice po nepříliš dlouhou dobu,ale přesto velmi významným místem českého jazzového dění na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.

Nejnovější album Schola Ludus (Radioservis 2019) mapuje big bandové nahrávky Karla Velebného s Jazzovým orchestrem českého rozhlasu od roku 1960 kdy byl orchestr založen a Velebný v něm tehdy hrál na saxofon. Z té doby je na albu Boogie pro tebe východoněmeckého autora Wilhelma Penndorfa. Ostatní nahrávky byly pořízeny v rozmezí let 1972 až 1985. V té době byl dirigentem JOČRu Kamil Hála. Většina těchto skladeb je autorských z pera Karla Velebného. Doplňují je skladby Večer v Astorii od kytaristy Vladimíra Tomka, který si ji také s JOČRem zahrál a Esop od Petra Kořínka. Obě tyto skladby Velebný aranžoval a také v nich hraje na vibrafon. Z Velebného kompozic je na albu čtyřdílná svita Jiří Procházka Prahou, v níž je Velebný hlavní sólistou. Ve čtvrté beatové části Rackový waltz jsou vedle Velebného, který tu hraje na marimbu (!), dalšími sólisty trumpetista Jíří Hlava, trombonista Svatopluk Košvanec a tehdy v roce 1983 čerstvá posila JOČRu saxofonista Štěpán Markovič. Ten do kapely přišel ze studentského Velebandu. Z dalších Velebného skladeb jsou na albu titulní Schola Ludus, Co se vejde za nehet, Strýček nebo Zimní pohádka. Strhující swingovka s vtipným nézvem Čtyři švagři svým drivem patří k nejlepším skladbám alba, také díky skvělým sólům Sváti Košvance, Laca Decziho, Petra Krále a Karla Růžičky. Album Schola ludus zachycuje nejen Velebného instrumentální kvality, ale také jeho aranžérskou zručnost. Aranžmá jsou plastická, využívají barevných možností proměnlivého nástrojového obsazení. A jako veškerá Velebného tvorba nepostrádají ani jeho typický hudební humor. Je škoda, že k albu není žádná dokumentace, takže se posluchač nedozví kdo je ve které skladbě spolu s Velebným dalším sólistou. Každopádně je dobrým počinem zmapování alespoň některých Velebného velkokapelových nahrávek. Je pravděpodobné, že by se v rozhlasovém archivu našly ještě nějaké skvosty ať už vzniklé v regionálních studiích v Ostravě (JORO) nebo v Brně (orchestr G.Broma), ale také např. nahrávky Velebandu. Ty terpve čekají na objevení.

 

Jan Hála 3.6.2019