narozen 4.6.1940 v Olomouci
emeritní sóloflétnista České filharmonie
profesor AMU
![Jiří Válek, Karel Velebný, Marlén & Josef "Bažík" Pavelka](https://karelvelebny.cz/wp-content/uploads/2019/06/Jiří-Válek-Karel-Velebný-Marlén-Josef-Bažík-Pavelka-1024x731.jpg)
Jelikož jsem se během celé své hudební kariéry věnoval klasické hudbě, tak i jazzu, měl jsem možnost se spřátelit a spolupracovat s převážnou většinou našich předních jazzových muzikantů.
Karel Velebný, ještě vedle Karla Růžičky, byl jedním z nejvýraznějších a pro mě nejvýznamnějších. Vynikající a vynalézavý autor, milovník harmonických a rytmických fajnovostí a hříček, aranžér, virtuos jako vibrafonista, výborný improvizátor na tenorsaxofon, jazzman s širokými teoretickými znalostmi i s velkým přehledem, pokud šlo o dění ve světovém jazzu.
Vždycky mi připadalo úsměvné, že zatímco ostatní měli doma drahé a náročné aparatury, on si v tom všem vystačil s dříve populárním a velmi jednoduchým magnetofonem Sonet Duo.
Měl jsem tu čest s ním spolupracovat na mnoha nahrávkách jako flétnista i barytonsaxofonista, na vystoupeních ve většině pražských jazzklubů, byl jsem členem jím založeným a v jeho stylu vtipně nazvaným souborem Sága rodu SHQ, společně s ním a s Jiřím Šebánkem jsem vystupoval v pořadu Cimrmánoce a při dalších příležitostech.
![Sága rodu SHQ - Rudolf Ticháček, Jiří Válek, Karel Velebný, Petr Kořínek, Josef Vejvoda & Jiří](https://karelvelebny.cz/wp-content/uploads/2019/06/Sága-rodu-SHQ-Rudolf-Ticháček-Jiří-Válek-Karel-Velebný-Petr-Kořínek-Josef-Vejvoda-Jiří-Tomek-1024x665.jpg)
Vždy jsem ho obdivoval jako vrcholného profesionála a vynikajícího muzikanta a někdy později jsem skutečně litoval, že té spolupráce nebylo víc. Ale při mé velké vytíženosti v oblasti klasické hudby musím být vděčný za to, co bylo.
Jeho virtuozitu při hře na vibrafon jsem mohl obdivovat i mimo jazz. Na koncertě s orchestrem Sebastian v Rudolfinu, kam byl Karel přizván jako výpomoc, předvedl skutečně vynikající výkon. Ve skladbě Oliviera Messiaena “Ptáci” ve virtuózních pasážích v unisonu s marimbou, hranou tehdy Petrem Šprunkem, si oba muzikanti zasloužili nejvyšší uznání.
S Karlem jsme se vzájemně stýkali i soukromě, poslouchali, hovořili. Po jeho návštěvě na naší chalupě mi zůstal v “knize hostů” jeho zápis – “Není rovný kulečník”.