Menu
Menu

Jan Hála

narozen v roce 1956 v Praze
pianista, skladatel a aranžér, pedagog na Konzervatoři Jaroslava Ježka
leader jazzových skupin Hot Line a Limited Edition

Jan Hála 1977
Jan Hála – 1977

Byl jsem osloven, abych zavzpomínal na Karla Velebného. Nejprve mne napadlo, proč mám na něj vzpomínat, když jsem s ním nikdy nehrál ani u něj nestudoval. Uvědomil jsem si ale, přestože nepatřím k jeho přímým následovníkům, že přece jen na mne vliv měl.

Od počátku 70.let, kdy jsem začal koketovat s tehdy populárním jazz rockem, jsem se s Karlem Velebným občas potkával. Z početné skupiny studentů státní konzervatoře, kteří měli zájem o jazz (rock), vznikly jazzové skupiny jako Pražský výběr, Mahagon, kvartet Milana Svobody. Členové těchto skupin byli také základem prvního obsazení nově vzniklého Pražského big bandu vedeného Milanem Svobodou. S KV jsem se v té době potkával na různých jazzových festivalech a přehlídkách, kde jsem ho uctivě zdravil, ale žádný bližší kontakt jsem s ním nenavázal. Asi byl z mé strany důvodem ostych a respekt. Náhodně jsem ho potkával také ve strahovském studentském klubu „Jedničce“. Tam jsem občas v sobotu dopoledne zkoušel s různými kapelami, a po nás pravidelně přicházeli KV a frekventanti jeho jazzových kurzů.

Přestože jsem nebyl přímým účastníkem Velebného jazzových kurzů, cítím se být jeho žákem. Byl jsem studentem státní konzervatoře, kde jsem vstřebával teorii klasické hudby, ale částečně odlišný výklad jazzové hudební teorie se tam v té době neučil. Pro skladbu a aranžování jsem měl doma učitele z nejpovolanějších – mého otce, ale jazzovou teorii jsem nasával především díky dvěma útlým knížkám vydaných Pantonem – Velebného Jazzových praktik. Tam jsem se dozvěděl vše, co jsem jako začínající jazzman potřeboval, a poněkud neohrabaně jsem své poznání zkoušel uplatnit v praxi.

V té době jsem se tak učil spíše poslechem a stahováním nahrávek svých vzorů. Jazzové a rockové desky jsem si vyměňoval nebo kupoval s dalšími nadšenci na burzách. Mými vzory byly především kapely s dechovou sekcí Blood Sweat & Tears a Chicago, a také jazzrockové hvězdy vzešlé z líhně Milese Davise. Přes stylovou různorodost jsem spolu s bráchou hltali nahrávky Chick Corey, Herbieho Hancocka, Weather Report a samozřejmě také fascinující elektrická alba Milese Davise. Z českého jazzu toho v té době na deskách nebylo mnoho. Vycházelo jen omezené množství nahrávek, ale měl jsem mezi nimi tři jasné favority – Novou syntézu JOČRU s Blue Effectem, neprávem pozapomenuté a dodnes znovu nevydané album Karel Růžička + 9 a Jazzové nebajky SHQ Karla Velebného. Z Jazzových nebajek se mě líbil příklon SHQ k současnému elektrickému davisovskému jazzu, který jsem v té době tak hltal. S odstupem času si myslím, že tento posun SHQ byl asi více podporován Velebného mladšími spoluhráči než jím samotným. O tom podle mne svědčí stylový návrat SHQ po albech Motus a Nebajky zpět k postbopovému hraní , které bylo KV asi bližší.

Rudolf Ticháček & Karel Velebný
Rudolf Ticháček & Karel Velebný

Můj další kontakt s KV byl až o nějakých 15 let později. Po roce 1989 vzniklo hudební vydavatelství ARTA, kde jsem působil jako koproducent jazzových CD a koncertů. 17. března roku 1991, v den nedožitých 60.narozenin Karla Velebného, jsme v Paláci kultury uspořádali „Jazzové velebení“. Koncert byl sestaven výhradně z Velebného skladeb a účinkovali na něm jeho bývalí spoluhráči i žáci. V sestavách kapel SHQ a Velebandu se sešli např. Karel Růžička, Emil Viklický, Petr Kořínek, Josef Vejvoda, Jirka Válek, Sváťa Košvanec, Zdeněk Pulec, Štěpán Markovič, František Kop. Záznam koncertu, i s krátkým cimrmanovským vzpomínáním Zdeňka Svěráka, vyšel na CD. Po podařeném koncertu jsme se rozhodli navázat na koncertní činnost Velebandu, se kterým jsme pod vedením Karla Růžičky natočili v roce 1992 další CD. Repertoár tvořily vedle Velebného skladby Profesor angličtiny nové kompozice Karla Růžičky, Emila Viklického, Zdeňka Zdeňka a dalších mladých autorů. Po Karlu Růžičkovi jsem po pár letech převzal umělecké vedení Velebandu. Při úvahách, co dál hrát, mne napadlo zkusit napsat big bandovou verzi mých oblíbených Jazzových nebajek. Při pátrání v rozhlasovém archivu jsem objevil ještě Velebného skladbu Grizzly. Ta pocházela z období natáčení Jazzových nebajek, ale na původní LP nebyla zařazena. Přidal jsem ji do nově připravovaného alba Velebandu nazvaného Jazzové nebajky… po letech, které vyšlo v roce 1996.

Teprve s odstupem času jsem si uvědomil, jaký (i když nepřímý) vliv na mne Karel Velebný měl. Občas jsem zalitoval, že jsem propásl příležitost chodit na jeho jazzové kurzy. Vždycky jsem totiž působil převážně v kapelách složených ze svých vrstevníků, kde jsem byl leadrem. Mým handicapem bylo, že jsem jen výjimečně hrál se zkušenějšími hudebníky, od kterých bych mohl nasávat jejich zkušenosti. Mezigenerační dialog je (nejen v hudbě) potřebný.

Jsem rád, že v současnosti můžu na Karla Velebného navázat alespoň jako pedagog na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Velebný položil základy jazzovému vzdělávání u nás a ježkárna úspěšně na jeho odkaz navazuje.