*13.7.1945 v Praze, hráč na bicí nástroje, Konzervatoř v Praze,
Web: www.j-vejvoda.cz
Vzpomínám na Káju moc rád.
Kája Velebný mi dal lano v roce 1967. Tenkrát jsme hráli quartet v obsazení :
Luďek Švábenský – p, Karel Vejvoda – b, Kája – vibrafon a já. Bylo to pro mne první profesionální angažmá, kterého jsem si moc vážil. Kája byl skvělý muzikant, byl to táta všech začínajících jazzmanů. Naučil mě mnoho věcí v hudbě i v životě. Hlavně mě přiměl k tomu, že jsem začal psát první jazzové skladby. Na začátku mi to moc nešlo a jeho rady a pomoc byla pro mne nenahraditelná. Vlastně díky němu jsem se stal skladatelem. Velice často jsme natáčeli pro Československý rozhlas a Kája nás všechny oslovil abychom napsali nové skladby. Stejně tak při natáčení desek jsme mohli každý přinést novou skladbu. Byla to pro všechny veliká motivace.
V roce 1968 jsem musel nastoupit vojenskou základní službu v AUS VN. ( Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého ) Káji se velice vážím za to, že chtěl dál hrát se mnou a kvůli tomu přijal stálé zaměstnání ( s celým SHQ ) v AUS VN. Bylo to od něj veliké gesto, protože dobře vím, že z „rádia“ od Karla Krautgartnera odešel proto, aby byl volný a mohl být svým pánem. A tady šel opět do zaměstnání.
V roce 1968 se velká svoboda projevila i na vojně. Mohl jsem jako voják základní vojenské služby kdykoliv sundat uniformu a jet s Kájou , tedy s SHQ , na turné na západ. Byl to zázrak. Stálo mě to jen flašku pro pana velitele Mikeše.
Kájovi také vděčím za modrou knížku. Byl jsem svědkem toho, když se Kája v roce 1968 naboural v autě. Stalo se to kousek přede mnou v kopci, když se vyjíždí z Plzně na Prahu. Ale o tom nechci povídat. Když Káju převezli do Střešovické nemocnice, chodil jsem Káju skoro denně navštěvovat. Ten mě seznámil s pár doktorama, které jsem skromně je požádal, jestli by na mně nenašli nějakou zdravotní závadu, na kterou bych mohl dostat modrou knížku. Doktoři prohlíželi od hlavy k patě a zjistili, že mám ploché nohy a na ně jsem dostal modrou knížku.
Obsazení SHQ se občas měnilo. V roce 1968 Kája dostal skvělý nápad, že bychom k SHQ mohli přizvat klasiky a tak vznikl NONET v obsazení:
Karel Velebný – Vibraphone
Jiří Stivín – Flute
Luděk Švábenský – Piano
Karel Vejvoda Bass
Josef Vejvoda – Drums
Vlastimil Kála – Oboe
Miloš Petr – French Horn
Miroslav Krýsl – Clarinet
Pavel Zedník – Bassoon
Ve stejném roce z tohoto projektu vznikla krásná deska pro firmu SABA. Karel Velebny, Nonet SHQ & Woodwinds.
A když už jsme byli v Německu, v tomto prvotřídním studiu ve Villingenu, tak jsme dostali nabídku natočit desku i pro firmu ESP.
Karel Velebny – SHQ ESP 1080
Jiri Stivin: alto sax, flute, recorder
Karel Velebny: tenor sax, bass clarinet, vibes
Ludek Svabensky: piano
Karel Vejvoda: bass
Josef Vejvoda: drums
Anglický komentář o nahrávání desky:
In February, 1968, as the false Spring of hope was rising in occupied Czechoslovakia, ESP instructed Karl Velebny to record his group of improvisers during their upcoming tour of Germany. In April, 1968, the clandestine project was completed. Karel survived a terrible auto crash and sent photographs to ESP, which were utilized on the LP cover as a symbolic reference to the plight of the Czech people.
Natočit dvě takové desky v jednom roce byl pro nás zázrak.Musím také Kájovi a SHQ poděkovat za to, že mě doprovázeli na mém absolventském koncertě v Rudolfinu v roce 1970. Hráli jsem mojí skladbu MOTUS a podle této skladby jsme později nazvali celé album.
Skvělé obsazení SHQ byl i quintet v obsazení:
Kája – vibr., Jirka Stivín – fl, alto sax, Kája Růžička – pi, Petr Kořínek – b. a já.
Natočili jsme mnoho nahrávek pro Československý rozhlas. Natočili jsme i několik desek.
Potom za Jirku Stivína přišel Ruda Ticháček a brzy na to vznikla skvělá deska JAZZOVÉ NEBAJKY.
S Kájou jsem procestoval mnoho zemí, zažil jsem s ním bezpočet veselých příhod. O tom jaký byl Kája srandista asi nemusím mluvit. Jeho humor byl specifický a velmi nakažlivý. Dodnes ho mnoho muzikantů cituje nebo napodobuje. Kája byl také zdatný sportovec. Hrávali jsme velice často nohejbal. Na každý zájezd jsme sebou vozili síť a míč a při každé příležitosti jsme to rozbalili a zahráli si. Nejslavnější turnaje a zápasy byly u Káji v Jevanech, na Přerovském jazzovém festivalu nebo na zájezdech v Belgii.
Vzpomínám na Káju moc rád.