Jakub Doležal
narozen 28.9.1980 v Dačicích
absolvent Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka
saxofonista, skladatel a publicista
https://jakubdolezal.bandcamp.com
https://www.instagram.com/kuba.dolezal/
Když mě František Kop přizval k účasti na projektu webových stránek o Karlu Velebném, připravoval jsem současně volný seriál JazzStory pro Český rozhlas. JazzStory byl v té době rozhlasový pořad, mapující českou jazzovou scénu cca od konce padesátých let. Práce na pořadu neustále narážela na nenápadné překážky, zejména v podobě chybějících reedic starých nahrávek, nepřístupných obrazových i poslechových materiálů (např. nahrávky pro Český či Československý rozhlas či televizi jsou normálnímu srmtelníkovi zcela nedostupné), smutnou okolností byl i ubývající počet pamětníků. Nebýt publikací dr. Lubomíra Dorůžky, nebyly by zmínky o českém jazzu před r. 1989 vůbec systematizované a zařazené do kontextu.
Coby příslušník generace, která do profesionálního hudebního života vstoupila nedlouho po Sametové revoluci, setkával jsem se s tvorbou K. Velebného, Luďka Hulana či Rudolfa Daška narázově a „nesystematicky“. Osobně jsem měl štěstí na relativně bohatou diskotéku svých rodičů, ale celkový obraz např. o tvorbě Velebného kapely SHQ jsem si mohl udělat až díky soubornému vydání jejich osmi alb na CD. Tato reedice spatřila světlo světa v r. 2016, mně bylo šestatřicet a můj hudební vývoj se do té doby musel bez dědictví tuzemského jazzu z drtivé většiny obejít.
Stránky o Karlu Velebném vznikají třicet let od jeho úmrtí. Protože mnozí moji kolegové byli v době Velebného skonu na prvním stupni základní školy (jako já) nebo mladší, zajímalo mne, jestli jejich vztah k dědictví vývoje tuzemského jazzu je podobný jako můj. Sestavil jsem proto anketu, abych se pokusil stručně zmapovat, jakou stopu Karel Velebný zanechal pro generaci hudebníků, která neměla příležitost se s ním osobně potkat.
1) Jak vnímáte odkaz Karla Velebného jako hudebníka?
2) Jaký byl, podle vás, přínos Karla Velebného jako pedagoga?
3) Co víte o mimohudebních aktivitách Karla Velebného?
4) Znáte nahrávky SHQ? Pokud ano – které odbobí podle vás obstojí i pro dnešního poslu-
chače?
5) Vracíte se k českým (československým) jazzovým nahrávkám, vydaným před r. 1989?
Proč? (Prosíme o odpověď v případě kladné i záporné odpovědi na předchozí otázku.)
Vít Křišťan
1) Nebýt jeho, nebylo by žádné jazzové historie v Čechách.
2) Nemohu soudit jaký byl pedagog, nesetkal jsem se s ním. Nicméně s jeho jménem souvisí letní jazzová dílna ve Frýdlantu, kterou založil. A to byl velký počin, který ovlivnil celé
generace.
3) Bohužel nic.
4) Nějaké nahrávky jsem slyšel, ale nedokáži jmenovat konkrétní alba.
5) Poslouchám často český rozhlas Vltavu, tudíž se s touto muzikou občas setkám, ale sám jsem podobnou sondu zatím neudělal.
Michal Wroblewski
1) Jistě byl vynikajícím hudebníkem. Bohužel se ke mně dostalo jen malé množství hudby, ve které jako interpret figuroval, nicméně jeho přínos a vliv na ostatní hudebníky je pro mne evidentní z rozhovorů s různými kolegy, kteří Karla Velebného zažili a kteří s ním hráli.
2) Knihy Jazzová praktika 1 a 2 pro mne byly prvním zdrojem hudební teorie a harmonie v oblasti jazzu. Myslím si, že jde o dobře srozumitelné a metodologicky pří-nosné texty, které u nás, alespoň pokud vím, neměly dlouho obdobu.
3) Mám jen letmé informace o jeho spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana a znám několik vtipných historek, ve kterých figuruje. Z těchto příběhů pro mne vyplývá, že byl osobitý komik a performer.
4) Bohužel neznám. Několik skladeb z repertoáru SHQ znám pouze tak, že k jazzovým praktikám, pokud se nemýlím, patřilo i CD s podklady( takový Aebersold), s kterým jsem tehdy cvičil.
5) Musím upřímně přiznat, že ne. Je to hlavně tím, že hudby je kolem mne hodně a já jsem se v poslední době k českému předrevolučnímu jazzu nedostal. Měl bych to napravit a opět se mu posluchačsky pověnovat.
Jiří Neužil
1) V místních českých poměrech něco jako (polo)zapomenutá legenda, která přímo nebo nepřímo vychovala řadu muzikantů působících na naší scéně dodnes.
2) Byl jeden z mála, který se v bývalém ČSSR (úspěšně) pokusil vytvořit základ výuky jazzu, na který se de facto navazuje dodnes. Např. jeho knihy Jazzová praktika 1 a 2 byly zřejmě jediné ucelené zdroje informací o jazzové teorii i praxi v knižní podobě.
3) Byl (spolu)vynálezcem postavy Járy Cimrmana a následně zakldatelem jeho kultu a divadla. Na počátku i hercem.
4) Jazzové nebajky. Obstojí určitě všechny, už jen tím, že existují 🙂 Záleží ale, co “dnešní posluchač” preferuje a vyhledává.
5) Občas ano. Jednak proto, že je to kus naší historie, jednak jsem na tom v podstatě i hudebně vyrůstal (táta měl sbírku klasických i jazzových LP – Supraphon apod.).
Libor Šmoldas
1) Jako jeden z pilířů, na kterém stojíme dnes. Ať už v roli kapelníka, skladatele, instrumentalisty, organizátora, autora knih nebo pedagoga, Karel Velebný (ač jsem ho samozřejmě nezažil) se zdál být středobodem jazzového dění své doby u nás.
2) Když jsem se začal o jazz zajímat tak kniha Jazzová praktika Karla Velebného byla jedním ze zdrojů ze kterých jsem se snažil zjistit jak tahle hudba funguje. Dozvěděl jsem se v ní hodně zajímavých věcí ikdyž hrát jsem se podle ní nenaučil. To ale jde navrub spíš mě než autorovi myslím. Každopádně když v té době nebylo k mání nic jiného tak jsem byl dost vděčný za tuhle publikaci. Dále mě napadá letní jazzová dílna, kterou pokud se nemýlím založil takže další důležitý počin šahající až do současnosti.
3) [bez odpovědi]
4) Měl jsem nějaké gramodesky s Karlem Velebným a hodně se mi líbily, když jsem s jazzem začínal, už ani nevím co to bylo, pamatuju si že tam byla One note samba… Nicméně už jsem to dlouho neslyšel, takže nemůžu říct, ale rád bych se v tom zase lépe zorientoval.
5) Zatím jsem se orientoval převážně na americkou scénu a pak na Ježka a jazz první republiky, takže jestli to tak půjde chronologicky dál, asi se k tomuto období brzy zase dostanu.
Petr Kalfus
1) Jeho odkaz vnímam velice silně, jednak z toho důvodu, že si Karla Velebného pamatuji jako dítě z různých rodinných návštěv, a pak také kdykoli se bavím ještě dnes s kolegy, kteří jsou o generaci starší, vždy se při vzpomíkách na vznik a vývoj jazzu u nás dostaneme ke Karlovi.
Např.: z mého pohledu, díky tomu, že v 80.tých letech posunul moji maminku (Evu Svobodovou) od tradičního jazzu k jazzu modernímu, a později s ní začal úzce spolupracovat, viz. spolupráce s SHQ, já se dnes věnuji jazzové hudbě profesionálně.
Jeho odkaz je dodnes velice živý.
Ze vzpomínek a historek o Karlovi Velebném jsem si za ta léta postupně udělal dost přesnou představu o tom, jak velké zásluhy měl na tvarování a směřování české jazzové scény. V první řadě jako vibrafonista, saxofonista a klavírista, a pak také jako pedagog na tehdejší Lidové konzervatoři.
Dodnes můžeme vidět na programech jazzových klubů kapely jako Veleband nesoucí jeho přímý odkaz, nebo aktuálně můj kolega založil uskupení SHQ, kde se opět hrají Karlovi skladby. Byl členem TOČR, psal pro Orchestr Karla Vlacha nebo Bigband Gustava Broma. Tyto orchestry stále ještě fungují a občas zařadí jeho skladby do koncertního repertoiru.
2) Zasadní přínos vidím v tom, že například jako jeden z prvních sepsal instruktivní školu s názvem Jazzová praktika a Jazzová praktika 2, kde předkládá studentům stručný přehled o jazzové harmonii. Další publikace se myslím jmenovala stupnicová cvičení?
Jeho školou prošla řada významných osobností jazzové scény jako například František Kop, Štěpán Markovič, Jaroslav Šindler a mnozí jiní. Na školní půdě myslím vznikl již výše zmiňovaný Veleband. Založil také několik jazzových worshopů. Letní jazzová dílna Kalra Velebného ve Frýdlantě trvá dodnes. Sám jsem se několika ročníků zúčastnil. Poprvé myslím v roce 2001.
3) Byl členem jazzové sekce. Myslím, že byl jedním ze zakladatelů klubu Parnas. Přispíval do časopisu Melodie. Byl spoluzakladatelem pořadu Vinárna u Pavouka, kde se zrodila dnes již legendární , ale stále žijící postava Járy Cimrmana. Karel Velebný zde vystupoval pod pseudonymem Dr. Evžen Hedvábný. S jiřím Šebánkem vymyslel pořad Jazzman Cimrman.
4) Troufám si tvrdit, že před dnešním posluchačem obstojí nahrávky jak z let 60.tých tak i z let 70. a 80.
5) Vracím se k těmto nahrávkám velmi často a to nejen proto, že jsou to nahrávky kvalitní, napříč celou českou jazzovou scénou, ale i z důvodu toho, že k velké části interpretů mám silný osobní vztah.
Jaromír Honzák
narozen 31. srpna 1959 v Litoměřicích
absolvoval 3 semestry na Berklee College of Music a magisterské studium na JAMU
kontrabasista a skladatel
je vedoucím Katedry jazzové hudby na HAMU v Praze
1) Karla Velebného vnímám jako zásadní postavu českého moderního jazzu 60. a 70. let. Jeho SHQ byl dlouhou řadu let špičkovým kombem a zároveň katalyzátorem kariér mnoha hudebníků, kteří tímto kombem prošli. Namátkou George Mraz, Jan Konopásek, Karel Růžička, Laco Deczi, Petr Kořínek, František Uhlíř, Emil Viklický a mnoho dalších. Karel Velebný byl zároveň typem muzikanta, který se nikdy nedal zlákat nabídkou komerčnějšího angažmá, třeba v době vzniku TOČRu, kde našla jistotu stálého pracovního poměru řada jazzmanů.
2) Na Karla Velebného jako pedagoga mám osobní vzpomínku z přelomu 70./80. let, kdy jsme společně s bubeníkem Martinem Šulcem za Karlem Velebným občas jako studenti teplické konzervatoře jezdili a hostovali s jeho studentským Velebandem.
Karel Velebný nebyl typem super vstřícného a chápavého pedagoga – hodně věcí si člověk musel domyslet spíš sám. Důležitá ale byla jeho přirozená autorita a určitá aura, kvůli níž se každý snažil dostat ze sebe maximum. Bylo to strašně důležité – hráli jste s Karlem Velebným!
3) Tak samozřejmě vím o jeho jeho angažmá v cimrmanologii. Osobně musím přiznat, že se poněkud ztrácím v té historii Velebný vs. Svěrák a Smoljak, to si nechám ještě znovu vysvětlit. Ale ten „cimrmanovský“ humor byl v projevu Karla Velebného přítomný neustále a za všech okolností. Viz třeba názvy jeho skladeb.
4) Už jako dítě jsem si doma pouštěl otcovo LP s SHQ z 60. let. Nevím jak se ta deska jmenovala, ale pamatuji si, že na ní byla jedna skladba Pavla Blatného, která se mi moc líbila. Karel Velebný se těmi „třetiproudými“ experimenty v určité době hodně zabýval. Později se mi moc líbila, a dodnes líbí, deska SHQ s názvem Jazzové nebajky. Přijde mi trochu ovlivněná ranými Weather Report. Ta rozhodně obstála v testu času a stojí za poslech!
5) Vracím se příležitostně, když na to přijde nálada, k několika deskám, které mám doma. Kromě těch Nebajek je to Jazz Cellula z roku 1977, to je skvělá deska s Laco Deczim, Petrem Králem, Karlem Růžičkou, Josefem Vejvodou, Svatoplukem Košvancem, Petrem Kořínkem a Jiřím Tomkem.
Mimochodem rytmika Kořínek / Vejvoda, případně rozšířená o Karla Růžičku, byla dlouhou dobu bezkonkurenční. Počátkem 80. let jsme z Teplic vyjížděli do okolí, kdykoli se někde s nějakou sestavou, nebo jako Trio Karla Růžičky, šustla. A šustávala poměrně často, nutno říct.
Skvělé jsou i Ozvěny Karla Růžičky, což je kvartet se zmíněnou rytmikou a Petrem Králem na tenor saxofon. Na desce mám věnování: „Za aktivní pomoc při společných koncertech věnuje výbor SRPŠ při LŠU. Teplice 16.6.1982“. Hezké, že výbor věděl, čím mě potěší.
Dále mám rád Milou společnost Luďka Hulana, Zvěrokruh Jiřího Stivína nebo Elegie Martina Kratochvíla a jeho Jazz Q. Tohle jsou všechno desky ze 70. let – v době kdy jsem je poslouchal, to byly novinky.
Dřívější období mapují kompilace Československý jazz, těch vyšlo několik a doma mám ročníky 1962, 1964 a 1966. Jako autoři a interpreti zde účinkují Karel Velebný, Karel Růžička, Jiří Mráz, Karel Krautgartner, Jaromír Hnilička, Gustav Brom, Luděk Hulan, Jan Konopásek, Junior Trio (Jan Hammer a bratři Vitoušové) a další špičkoví muzikanti. Tehdy těch LP jednotlivých kapel moc nevycházelo, tak se to dramaturgie Supraphonu snažila zachránit alespoň těmito kompilacemi, představujícími reprezentativní nahrávky příslušného roku.
Poslech těchto desek je nesmírně poučný – člověk si uvědomí tu kontinuitu a ocení osobnosti, které u nás prošlapávaly cestu modernímu jazzu.
Vilém Spilka
1) Především byl vynikající muzikant a navíc měl schopnost předávat informace a kapelničit. Takové schopnosti každý nemá, a když k tomu přičtete Velebného charisma, dostáváte ideální atributy legendy.
2) Sám jsem jen osobně nezažil ani jako hráče ani jako pedagoga, ale jeho Jazzová praktika byla první knížka, kterou jsem se začal zabývat poté, co mě okouzlil jazz. Čerpal jsem z ní dlouhou dobu a dodnes má myslím co říci.
3) Mám rád cimrmanovský humor, takže mě vždy zajímala postava Dr. Evžena Hedvábného.
4) Můj vydavatel Jaromír Kratochvíl vydává také reedice nahrávek Karla Velebného a SHQ a některé CD jsem od něj dostal. Obstojí určitě většina tvorby, Jazzové nebajky asi uvede mnoho dotazovaných, ale třeba na příkladu alba Týnom tánom je jasné, že dnes trochu módní fúze folkloru a jazzu měla své kořeny už v sedmdesátých letech. Hudba je to velmi dobře zahraná a na svou dobu odvážná.
5) Ano, rád si příležitostně kromě Velebného poslechnu třeba System Tandem Jiřího Stivína, Dialogy Rudolfa Daška, V Holomóci městě Emila Viklického nebo něco od Broma – vše mám doma na vinylech.
Tomáš Hobzek
1) Pro mě osobně je Karel Velebný a celá jeho tvorba, přestože ji znám pouze okrajově, tak nějak latentně přítomná celou moji hudební kariéru. Ať už jsou to mé začátky, nebo koncerty s jeho bývalými spoluhráči, či další okolnosti. Myslím, že by si zasloužil mnohem větší pozornost. Zejména teď, kdy je hudba z celého světa snadno dostupná každému, zapomínáme jaké poklady se nacházejí přímo u nás.
2) Za mě jednoznačně založení letních jazzových dílen ve Frýdlantu. Sám jsem ji absolvoval, myslím v roce 2001. Hudební soustředění tohoto typu mělo na úplného začátečníka, jako jsem byl já, zcela zásadní dopad. Šlo o první hraní v jazzové kapele, seznamování se s jinými muzikanty, jam sessiony, spoustu hudebních zkušeností a informací přímo tak řečeno “od zdroje”. Karel Velebný navíc sepsal učebnici Jazzová praktika, což v naší zemi byla první a jediná možnost, jak se něco dozvědět o teorii jazzové harmonie a improvizace.
3) Miluju fenomén Járy Cimrmana a samozřejmě vím, že Karel Velebný stál u jeho zrození. To samo o sobě vypovídá velmi o něm samém. Mrzí mě, že jsem se s ním nemohl potkat osobně, ale z vyprávění jeho spoluhráčů jsem si jistý, že šlo o naprosto vyjimečnou osobnost.
4) Nechci lhát, že jsem nějaký znalec jeho díla. Ale když jsem si poslechl album Motus z roku 1972 tak mi tzv.“spadla brada”. Rozhodně bych jej doporučil všem, kteří mají jakékoliv pochybnosti o kvalitě československé jazzové scény té doby, a nebo prostě posluchačům, kteří mají rádi moderní jazz.
5) Přiznám se, že ne příliš často. Když jsem začínal poslouchat jazz, mým hudebním mentorem byl trumpetista František Kučera. Zásoboval mě muzikou, kterou shledal důležitou abych si poslechl a tam domácí tvorba chyběla. Sehnal jsem si pár desek Milana Svobody a něco od Emila Viklického, ale to bylo asi tak všechno. Když teď po letech na něco narazím, jsem obvykle velmi mile překvapen, ale pokud si chci pustit něco, co mi připomíná mé začátky, bude to jednoznačně Herbie Hancock, nebo Miles Davis.
Marian Friedl
1) Kdykoli slyším jeho nahrávky, musím žasnout, jak dokázal sledovat dění ve světě a přetavovat tyto vlivy v osobitý hudební jazyk.
2) Tady samozřejmě vzhledem k mému roku narození musím vyjít z toho, co mě samého zasáhlo: moje první znalosti z oblasti jazzové teorie jsem získával od lidí, kteří prošli jeho rukama, základní příručkou mi byla snad stonásobná xerokopie jeho Jazzových praktik, první vážnější zkušenosti jsem nabýval na Letní jazzové dílně ve Frýdlantu… To myslím mluví za vše.
3) Kromě jeho přínosu k objevení génia Járy Cimrmana nic dalšího.
4) Neznám je natolik, abych mohl fundovaně odpovědět.
5) Nedávno jsem slyšel nahrávky orchestru, který vedl Karel Krautgartner a před emigrací a byl jsem úplně v šoku, na jaké špičkové úrovni se tady hrálo! Vlastně bývám velmi často příjemně překvapen mnoha nahrávkami české provenience druhé půle 20. století. Tím spíše hluboce obdivuju všechny muzikanti, kteří navzdory těžkostem tehdejšího totalitního světa sledovali, co se děje ve světě a vytvářeli vlastní muziku a často na hodně vysoké úrovni.
Pavel Wlosok
1) Bohužel, nemohu komentovat, protože jsem slyšel pouze minimální množství nahrávek a nikdy ho nezažil na živém koncertě. Jeho vliv v Československu je bez debat veliký. Ovlivnil a taky vychoval několik generací muzikantů.
2) Když jsem poprvé začal koketovat s jazzem, někdy okolo 1988-89 jako student a nově jmenovaný klavírní doprovazeč oddělení bicích nástrojů na Janáčkově Konzervatoři v Ostravě, tak mi byly doporučeny Jazzová praktika I. a II. jako materiál pro studium zacatků jazzové harmonie a improvizace. A to je poprvé, co jsem se setkal s koncepcí jazzu zřetelně vysvětlenou panem Velebným a spojil jeho jméno s tímto stylem hudby.
3) Bohužel nevím skoro nic a proto nemohu komentovat.
4) Neznám.
5) Jazzová hudba je americký vynález. Několik vinylů, vydaných v ČR/SR stále někde mám, ale dnes se k nim již příliš nedostanu. Soustředím se na to, co se děje v muzice 21. století, anebo se zabývám studiem starších americkych jazzmanů, o kterých toho moc nevím, anebo jsem je ještě neobjevil. Dnes máme tolik muziky k poslechu, že jeden život nestačí na to, aby to vše člověk strávil. I proto je potřeba si vybírat a poslouchat hudbu, která nás posouvá anebo inspiruje. Nicméně, několik vinylů/LP s nahrávkami Emila Viklického stále mám. Jeho duet s Johnem Williamsem “Together” anebo alba “V Holomóci Městě” a “Homage to Joan Miró” jsou zřejmě vrcholem českého jazzu 80tých let. Taky jsem kdysi poslouchal Karla Růžičku, JORO (jako student v Ostravě), TUTU (Boris Urbánek), Martina Kratochvíla s Tony Ackermanem a mnoho jiných evropských muzikantů.
Marcel Bárta
narozen 30.6.1974 v Mariánských Lázních
vystudoval obor klarinet na Konzervatoři v Plzni
saxofonista, klarinetista, skladatel a výtvarník
vyučuje improvizaci, skladbu a vede ansámbl na VOŠ Jaroslava Ježka
1) Jeho stopa je jedinečná a hluboká. I přesto, že osobně jsem ho nezažil, z vyprávění, dokumentů, fotek a jeho hudby Velebného vnímám jako jedinečnou, inspirativní osobnost, s dada ironizujícím humorem, který je obsažen též v jeho skladbách, hlavně jejich názvech. Byl výrazným sólistou, zdatným multiinstrumentalistou, který bedlivě sledoval co se ve světě jazzu děje a vždy to dokázal přetavit po svém, bez ortodoxie a s humorem….
2) Obrovský, není myslím jazzového hudebníka, který by se nesetkal s jeho jazzovými praktikami, tehdy jediné dostupné publikaci jak na jazz. Sám jsem ji měl neustále při sobě a čerpal a čerpal. Jako pedagog musel být skvělý, evidentně tolerantní, vtipný, trefný a motivující, tak se mi jeví z vyprávění od mnoha muzikantů, kteří prošli jeho školením…
4) Znám. Pro otevřeného, neortodoxního posluchače by mělo obstát vše… Sám jsem se k nahrávkám po letech vrátil a doporučuji desku Motus , nonet with woodwinds…
5)Vracím, na youtube občas hledám nahrávky českého jazzu, často si pouštím Karla Krautgartnera, slyšel jsem, že existují nahrávky malých komb z Krautgartnerovy éry, saxofonisty Milana Urlicha a dalších, Stálo by to za průzkum….
Bharata Rajnošek
narozen 30.9.1974 v Praze
absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka a Hamu
hráč na dechové nástroje rozličné,
skladatel, aranžér, publicista, producent,
vyučuje hru na saxofon na KJJ
https://www.facebook.com/BharataRajnosek
1) Jak vnímáte odkaz Karla Velebného jako hudebníka?
Odkaz Karla Velebného vnímám silně. Když jsem na začátku 90. let začal aktivně sám vyhledávat různé jazzové nahrávky, objevil jsem pro sebe úžasnou desku Jazzové nebajky. Tato deska mne nadchla svou hravostí a nenásilností. A hodně se mi líbil saxofonový tón Karla Velebného. Možná mne už tehdy nakazil v mém směřování k multiinstrumentalismu…
2) Jaký byl, podle vás, přínos Karla Velebného jako pedagoga?
Přínos Karla velebného byl myslím zcela zásadní. Když jsem začínal na saxofon, jeden z prvních učitelů byl František Kop, který mi poskytl Velebného cvičení stupnic pro dominantní jádra. To byl cenný návod pro orientaci v hudebním materiálu. Jinak je myslím dost nedoceněn, například jeho Jazzová praktikajsou stale platná. V jejich druhém díle je vlastně totéž co učí Jerry Bergonzi jako „melodické permutace“…
Frýdlantskou jazzovou dílnu jsem zažil již bohužel bez něj. A kdysi jsem měl kazetu s jeho podklady, s kterými jsem cvičil…
3) Co víte o mimohudebních aktivitách Karla Velebného?
Jeho Cimrmanovské spoluautorství je myslím všeobecně známo. Jeho cimrmanologii jsem jako puberťák dost hltal. Bohužel je dnes nějak víc cimrmanologů, než velebnologů.
4) Znáte nahrávky SHQ? Pokud ano – které odbobí podle vás obstojí i pro dnešního posluchače?
Odpovídám trochu v předchozí otázce. Nejsem velebnolog. Nebajkyurčitě obstojí i dnes – učitě pro mne : ). Možná proto, že určitým způsobem navazují na jednu z mých nejoblíbenějších desek vůbec a tou jeIn a Silent Wayod Milese Davise.
5) Vracíte se k českým (československým) jazzovým nahrávkám, vydaným před r. 1989? Proč? (Prosíme o odpověď v případě kladné i záporné odpovědi na předchozí otázku.)
Obecně se vlastně vracím málo, nejen k československým jazzovým nahrávkám. Momentálně vlastně jazz poslouchám minimálně.
Až se bojím, že mě jazzový pánbůh potrestá.
