narozen 13. října 1935 v Sušici
zemřel 31. srpna. 2022 v Praze
vystudoval fakultu inženýrského stavitelství na ČVUT
jazzový saxofonista a klarinetista
„Se Sváťou jsme se náhodou setkali během kurzů němčiny v jazykové škole na Národní třídě. Nejdříve jsem si ho ani nevšimla, ale na začátku druhého roku studia zjistila naše paní profesorka, že se značně v němčině zlepšil. Zeptala se ho, tedy, jak se mu to podařilo a on se přiznal, že během prázdnin absolvoval jako saxofonista angažmá ve Švýcarsku a Německu. Brzy potom jsem ho oslovila a prozradila mu, že už dlouho chodím na jazzové koncerty „Smetáčkovců“ do menzy Karlovy Univerzity, kde někdy kolem roku 1959 pravidelně každou sobotu hráli. Později také pořádali koncerty „U Kupců“ ve Štěpánské ulici, kde jsem bydlela a U Nováků“. V době, kdy jsme se potkali (1974), hrál Sváťa z Vladimírem Klusákem a byl členem jeho Swing Kvartetu. Hned mě pozval na koncert do Malostranské Besedy. Od té doby jsme byli spolu“. (vzpomíná Dagmar Šarfová, celoživotní partnerka narozena 25. září 1940).
Svatobor Macák se narodil 13. října 1935 v Sušici na Šumavě v rodině středoškolského profesora. Místem narození se také dá vysvětlit trochu zvláštní podoba jeho křestního jména – nad městem Sušice se, totiž, tyčí kopec Svatobor.
Přestože vystudoval fakultu inženýrského stavitelství na ČVUT v Praze, nikdy se tomuto oboru nevěnoval. Vyslyšel ale přání rodičů, kteří nevěřili, že by se mohl uplatnit jako hudebník, i když se už během studia na gymnáziu v Kralupech nad Vltavou učil hrát na klarinet a housle. Hře na saxofon se naučil víceméně sám sledováním nahrávek svých hudebních idolů a opisováním jejich improvizací. Později také pod vedením tehdejšího prvního saxofonisty orchestru Zdeňka Bartáka Miroslava Klazara, který byl také leadrem saxofonové sekce v orchestru činohry Národního divadla. Hru na klarinet si zdokonaloval u profesora M. Kostohryze.
Rudolf Rokl, Karel Růžička, Svatobor Macák a Jan Arnet
Už během studia na vysoké škole (od roku 1954) začal účinkovat v malých skupinách pod vedením J. Arneta a J. Hammera a v roce 1959 mu bylo nabídnuto angažmá v orchestru Zdeňka Bartáka. Od té doby se věnoval hudbě profesionálně. V roce 1962 Sváťa z orchestru odešel a nastoupil v divadle Alhambra v orchestru E. Schejbala, se kterým potom absolvoval různá angažmá a zahraniční zájezdy. V letech 1967 – 69 spolupracoval se soubory J. Jelínka, Míši Poláka, Luďka Hulana a s orchestrem Mirko Foreta. Od počátku roku 1969 byl členem kapely Evy Pilarové a poté byl angažován do divadla Rokoko v orchestru Václava Zahradníka. Po reorganizaci divadla přešel do souboru Ladislava Bezubky, se kterým absolvoval dva zájezdy do Sovětského Svazu, kde doprovázel sólisty Hudebního divadla Karlín. Po krátké spolupráci s orchestrem divadla Semafor pod vedením Ferdinanda Havlíka absolvoval v roce 1973 se souborem Slávy Mejzlíka angažmá na zaoceánské lodi Sagafjord kde hrál k tanci a doprovázel programy různých zahraničních umělců.
Jazz Sanatorium Luďka Hulana
Classic Jazz Colegium
Swing Kvartet
Saxofonová sekce Swing Bandu Ferdinanda Havlíka
Jazzíček
Orchestr Václava Kozla
Sága rodu SHQ Karla Velebného
Od roku 1973 se Svatobor Macák věnoval hlavně účinkování v souborech tradičního jazzu, jako byli Classic Jazz Colegium, Traditional Jazz Studio nebo Metropolitan Jazz Band a swingu jako člen Swing Kvartetu Vladimíra Klusáka, Swing Bandu Ferdinanda Havlíka, Banjo Bandu Ivana Mládka a Jazzíčku. Nevyhýbal se ale spolupráci s moderněji orientovanými soubory jako byl Pražský Big Band Milana Svobody, Jazz Sanatorium Luďka Hulana, Sága rodu SHQ a Nonet Václava Kozla. Pravidelně vyjížděl na zahraniční angažmá, kde využíval svých pestrých znalostí různých hudebních stylů a schopnosti pohotově improvizovat.
Velkými zážitky byla pro Sváťu spolupráce s Tony Scottem a Benny Watersem, kteří byli hosty Pavla Smetáčka a jeho Traditional Jazz Studia, kdy mimo společné koncerty natočili i desku.
Tony Scott a Svatobor Macák
Benny Waters a Svatobor Macák
Jeho vyjímečné instrumentální umění je zaznamenáno na mnoha nahrávkách, kde svými sóly obohacoval hudbu souborů, ve kterých působil jako sideman. Deset let byl také členem orchestru Radio Praha, který vedl dirigent a aranžér Václav Kozel. S tímto orchestrem nahrál mnoho instrumentálních skladeb, kde byl sólistou a které jsou zaznamenány v hudebním archívu Českého rozhlasu.
V roce 2015 vyšla jeho první sólová deska s názvem Svatobor Macák – Body & Soul (Blue Season), kde ve spolupráci s předními českými hudebníky nahrál svoje oblíbené standardy a obdařil je svými skvělými improvizacemi. V roce 2021 bylo vydáno 2CD Sváťa Macák – Moje jazzová cesta (Blue Season), které obsahuje průřez skladbami, které Svatobor Macák nahrál se soubory, se kterými spolupracoval během své bohaté kariéry. Je skvělé, že je jeho hra takhle zdokumentována.
I když byl Sváťa velmi obdivovaným saxofonistou, nikdy nepřijal nabídku stát se učitelem hry na saxofon a své znalosti předával jen občas, třeba na Frýdlantské jazzové dílně nebo při občasných soukromých lekcích. Nikdy si také nezaložil vlastní kapelu, přestože byl vyjímečným sólistou, ale pravděpodobně ho příliš nelákala kapelnická funkce a neměl také v povaze někoho k něčemu nutit nebo ho dokonce za něco kárat.
Celoživotně obdivoval hru Stana Getze a svým krásným zvukem se mu někdy dost přibližoval.
Přestože měl za sebou bohatý muzikantský život se spoustou zájezdů, miloval cestování a poznávání nových míst. Měl dobré jazykové znalosti, protože na gymnaziu maturoval z francoužštiny a během života se ještě naučil německy. Zajímal se o architekturu a miloval naučnou literaturu.
Byl velmi citlivý a nekonfliktní. Rád stále poslouchal hudbu, ale doma na saxofon nikdy necvičil a ani moc rád nezkoušel s ostatními muzikanty. Nikdy ho neopouštěl humor a neustále kolem sebe šířil klid a porozumnění“.
(vzpomíná Dagmar Šarfová)
Dagmar Šarfová a Svatobor Macák