Jazzový zpravodaj JAM
Z poznámek redaktora amatéra…
Prvnímu číslu Jamu, který se podařilo vydat na jaře 1998, předcházely události poměrně bouřlivé, a i když jejich popis není předmětem tohoto vzpomínání, musím se o nich alespoň okrajově zmínit: Personální obměna výboru České jazzové společnosti přinesla ambici a vizi dělat věci jinak než do té doby. (Programové prohlášení nového výboru ČJS). Padlo rozhodnutí přesunout letní jazzovou dílnu z Frýdlantu do Prahy, vznikl nápad organizovat minidílničky v průběhu celého roku a celá řada dalších bohulibých nápadů. Jinými slovy, rozhodně jsme se nenudili a práce si výbor nabral požehnaně, ale jak se říká, kde je vůle tam je cesta. Vzpomínám si, jak praktický Vít Fiala naléhal během našich schůzí aby se s každým novým nápadem rovnou určilo kdo z nás bude za jeho realizaci zodpovědný, což byl rozhodně moudrý požadavek, protože nám jinak hrozilo totéž jako u často citovaného Járy Cimrmana který, přirovnáván k vulkánu, svou horečnou činností skoro zasypal sám sebe…
Ale zpět ke zpravodaji Jamu – cítili jsme, že podobné tištěné periodikum by bylo více než potřebné, doba on-line informací byla koncem devadesátých let teprve na začátku a podobný informační servis pro jazzovou veřejnost by byl rozhodně záslužný. Vzorem nám byl jazzový časopis Akcent, který vycházel v osmdesátých letech tuším jako odnož tehdy vycházející Melodie. Vědom si slov Víta Fialy, nabídl jsem se, že bych si redakční zodpovědnost zpravodaje vzal na starost. Přes nevalné zkušenosti s redakční činností jsem měl pocit, že by mě to bavilo a že bych se v tom mohl realizovat. Oporou byl i fakt že jsme ve svém středu měli mediální odborníky – Petra Konrádová v té době v redakční sféře pracovala. Samozřejmě zcela klíčová byla partnerská pomoc tiskárny Print Production, jmenovitě Martina Petrase, bez jehož pomoci by Jam vznikal asi jen těžce.
Byla to zajímavá doba – teď když se na vydávání Jamu podívám zpětně tak mě nesmírně těší že jsem byl u toho když jsme spojili síly a rozdělili si úkoly – Petra Konrádová s tehdejší tajemnicí Barborou Valáškovou, později Nánou Břeňovou pomáhaly s produkcí, články do pravidelných rubrik Jamu dodávali Vít Fiala, který si vzal na starost rozhovory se zajímavými hosty, Najponk vymýšlel jazzové kvízy, Matúš Jakabčic vypracovával skvělé lekce jazzové harmonie a do instrumentáře, který byl v každém čísle věnován jinému nástroji, přispívali erudovaní zástupci jednotlivých nástrojů. Nejvíc mě ale těší, že se podařilo pro publikování v Jamu získat i osobnosti nanejvýše povolané – Dr. Lubomíra Dorůžku, Jana Beránka nebo třeba Vladimíra Kouřila známého především z Jazzové Sekce. Došlo i na spolupráci a k volnému propojení se Slánským Jazzklubem, který v té době vydával skvělý Slánský zpravodaj.
Celá ta práce spojená s Jamem byla nesmírně zajímavá a doslova za pochodu jsem získával nové informace a nové zkušenosti. Obstaral jsem si publikace o předtiskové přípravě a desktop publishingu a snažil se získávat elementární informace o problematice o které jsem předtím neměl ani ponětí. Vzpomínám si třeba v případě lekcí jazzové harmonie Matúše Jakabčice jak jsem si lámal hlavu nad tím jak to, co Matúš poslal, zdigitalizovat pro tiskárnu. Noty jsem tehdy přepisoval do notačního programu Finále a skenoval jsem je přes faxový driver mého počítače – proč to dělat jednoduše když to lze daleko složitěji… Ale nakonec se to vždy podařilo, a když jsem si pak pro hotové číslo jel do tiskárny a držel v ruce balíky hotových výtisků, byla to čistá euforie.
Postupem času jsem samozřejmě bohužel cítil, že takové redakční nasazení není práce na vedlejší úvazek a že je těžké najít volný čas a kapacitu vedle muzikantské činnosti. Zkrátka jsem se přistihl, že více myslím na termíny dodávaných příspěvků a zalamování stránek layoutu Jamu než na muziku a cvičení na basu. Tak to bývá, všechno má svůj čas a i když mě mrzelo, že se nenašel nikdo, kdo by v naší redakční práci pokračoval, i tak jsem moc rád, že jsme jako jazzová společnost zpravodaj vydávali. Dneska když pročítám stránky Jamů tak mě těší, že se takto alespoň v krátkém výseku podařilo zachytit vzorek nedávné historie českého jazzu. Když se na mně obrátil František Kop, abych napsal toto zamyšlení, což mě potěšilo, tak jsem zjistil, že mám ještě z té doby v počítači připravenou složku Jamu č. 9 už s několika hotovými příspěvky – že by jemná pobídka ke kontrole správně zalomeného textu a výběru atraktivní přední stránky Jamu č. 9?
Časopisy JAM si můžete prohlédnout na adrese: https://karelvelebny.cz/archiv-casopisu-jam-cjs-z-let-1998-2000/
