narozen 12.9. 1925 v Praze, zemřel 3. 3. 1988 v Praze
český malíř, sochař, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog
Gabina Fárová
Narozena 1. dubna 1963 v Praze
SPŠG a FAMU nedokončeno
fotografka
http://gabinaf.free.fr/Gabina/Accueil.html
Jazz propojil Karla Velebného s mým otcem malířem a grafikem Liborem Fárou dlouholetým přátelstvím. Tato jazzová vášeň, kterou nazýval „uštknutí tarantulí“ jej provázela od mládí, kdy sám bubnoval v seskupení Harlem Jazz. Měl krásnou sbírku jazzových desek, které postupně získával. Jak vzpomíná režisér Jan Kačer : „Na zájezdu s Činoherním klubem do Švýcarska si Fára vzal zálohu 1000 SFr., v té době hodně peněz, a zmizel do prodejny s deskama. Bylo ráno, nikdo nenakupoval, tak měl prodavače pro sebe a na pultě rostla hromada jazzových desek. Když se přiblížil 950 SFr. objevil se ve dveřích majitel obchodu a při pohledu na tátův nákup řekl: „Jsem poctěn že jste věnoval našemu podniku svoji přízeň, máte 20% slevu“ a táta nato: „Pokračujeme v nákupu“ a vybíral dál až do celé tisícovky. Pak opět přišel majitel a věnoval mu zlatou Encyklopedii jazzu, takže Liborek odcházel naprosto šťastný. Kolik lidí z Československa by takového nákupu bylo schopno? On ho učinil bez mrknutí oka a musím říci, že z těchto desek jsme pak léta kolem něho žili, když jsme je k němu chodili poslouchat.
Táta chodil na všechny jazzové koncerty a znal hodně jazzmanů. S některými spolupracoval třeba na projekci při vystoupení v Redutě nebo navrhl přebal garmofonové desky. Nejraději však je odměňoval svými autorskými pracemi.
Duke Ellingtonovi věnoval velkou asambláž – Hrací stůl na Mezinárodním jazzovém festivalu 75 v Lucerně. Brzy poté přijelo do Prahy John Surman Trio a po koncertě je táta vzal do ateliéru ukázat svoji práci a hlavně nechat si podepsat desku od všech tří hudebníků – John Surman, Barre Phillips a Stu Martin.
Když mě Bára Velebná oslovila, zda nemám v archivu fotky Karla Velebného ve společnosti Libora, našla jsem fotografie z tátových padesátin.
Mezi jinými i fotografii, jak Karel jí polévku a na stole prochází kocour Benny Goodman, který přišel okapem z vedlejšiho bytu. I kocouři se v naší rodině jmenovali podle jazzmanů, ten druhý byl Chico Hamilton. Celá atmosféra padesátin inspirovala Josefa Topola k napsání divadelní hry Sbohem, Sokrate.
Táta vstával brzy ráno a to první co udělal bylo, že pustil desku, to byl obřad. A ten jazz se v tom ateliéru vždycky rozprostřel a zasytil celý prostor a táta tu sytost ukazoval a žil s ní, nosil sí jí do oblíbený hospody v Italský ulici a tam byl mnohdy celé hodiny zticha, protože ten zvuk byl v něm. Lidé kteří ho znali, chodili poslouchat jazz z kufru snů jak táta nazval lodní kufr na kolečkách, do kterého dával desky. Libor Fára puntík čára.
Gabina Fárová
Foto: Marek Kapler