narodil se 15.3. 1939 v Košicích
zemřel 18.6. 2018 v Praze
Viera Troppová vzpomíná:
S Lacem jsem se poznala až v roce 1970, když jsme s košickou kapelou vyjeli do Německa a Švýcarska. Na podzim 1969 se Laco vrátil z Mnichova definitivně domů, protože se po x-té usmířil se svou manželkou a měl podle ní konečně vydělávat peníze. Zájezd byl pro nás oba osudný. Zažila jsem i Décziho. V té době ještě byli kamarádi. Pořád jsem se smála jejich diskuzím.Také naše svatba byla tzv. jazzová, byla to pro mě ohromná zábava. Jejich život v Praze, ale nebyl záviděníhodný, jenom to jejich mládí, nadšení a fanatismus jim pomáhal přežít.
Takové jsou moje zážitky z Prahy z let 1971 a 1972. Laco a já jsme bydleli u Hammerových, nacvičovali program do Jugošky s Greifonerem a Stanem Sulkovským. Na podzim hrál Laco v Činoherním klubu s Vodňanským a Skoumalem a také v triu Rudly Daška. Zpívala s nimi také Vlasta Průchová. Pak už následovali problémy s Lacovým vycestováním. Důvodů bylo více, jeho sestra v roce 1968 emigrovala do Kanady, pak na Slovkoncertě ležel dopis, od bývalé manželky, která vyučovala na medicíně v Košicích marxismus – leninismus. Nakonec nás pustili do NDR. Laca jsem strašně obdivovala, že vydržel hrát muziku, kterou neměl rád a vím, že moc trpěl. Sice jsme se do Prahy vrátili pozdě(náš byt stavěli téměř 10 let a pumpovali z nás peníze), ale pro Laca to bylo fajn. Moc jsem mu to přála. Povedlo se mu zase hrát jeho milovaný jazz. Bohužel, už po návratu neměl v Praze moc svých jazzových kolegů – rovesníků, buď umřeli nebo byli v emigraci(Jirka Mráz, Honza Arnet, Luboš Nývlt, Milan Pilar), nebo jeho kámoš a bandleader Peter Herbolzheimer, s kterým hrál a natáčel, když byl v Německu. Ale přesto si rád zahrál s Karlem Vejvodou, Štěpánem, pak s triem Emila Viklického, Ďurkem Bartošem a s mnoha sólisty ze zahraničí. Když onemocněl, tak poslouchal své favority, nahrávky LP-čka a CD-čka, kde hrál, pak to rozebíral s Emilem, Frantou Uhlířem, Štěpánem a s jinými jazzovými fandy. Byl prostě tělem a duší jazzman. Moc mi chybí.
v
