narozen 10.12.1951, Praha
Pražská konzervatoř – obor varhany
hudební skladatel, dirigent, jazzový pianista a pedagog
www.milansvoboda.com
Na Karla Velebného vzpomínám moc rád a často.
Měl na mne a na moje muzikantské začátky naprosto zásadní vliv. A myslím si, že jsem rozhodně nebyl sám. Ovlivnil celé generace českých jazzových muzikantů. Byl to doslova Táta českého moderního jazzu. Jeho kapela SHQ a všechna její období v různých obsazeních byla naprosto zásadní v našich hudebních dějinách.
Měl jsem to štěstí, že jsem, sice jenom krátce, mohl na přelomu 60. A 70. let navštěvovat jeho hodiny jazzové interpretace na tzv. Lidové konzervatoři. Byl jsem tehdy do jazzu zapálený teenager a hodně jsem chodil v noci poslouchat (často tajně, aby naši nevěděli) pianisty do vinárny Viola, kde vždycky po představení poezie hrávala jazzová klavírní tria. Jednou tam hrál Luděk Švábenský a já jsem se o pauze osmělil a šel za ním s otázkou, že jsem začínající jazzový pianista a jestli by mně nemohl něco k tomu říct, jak se to hraje, případně mi dát i nějaké hodiny. A on mne rovnou poslal za Karlem Velebným, že prý se u něj učil taky.
Tenkrát v 70. letech (rozjela se tvrdá normalizace) nebyla pro začínajícího jazzmana jednoduchá doba. Cizí kapely s výjimkou podzimního MJF tu skoro nehrály, jazzové desky se nevydávaly, nebyly žádné noty… Informace si muzikanti předávali jeden od druhého. Tak jsme chodili poslouchat naše starší jazzmany a snažili jsme se být s nimi v blízkém kontaktu. A Karel byl hlavním distributorem těch informací. Ještě mám někde svůj “real book”, vlastní rukou tužkou psaný. Měl jsem kliku, že mým bratrancem byl Jirka Stivín. Jirka si opisoval jazzové písničky (standardy) od Káji a já pak hned od Jirky.
Takhle jsme to tehdy dělali. Kdepak dneska. Všechno je snadno ke stažení na internetu – noty, transkripce, nahrávky. My jsme tu muziku a její záznamy museli dobývat – a pak jsme si toho ale dokázali vážit…
Karel Velebný má zásadní význam v české hudební historii nejen jako skvělý interpret a skladatel, ale také jako hudební teoretik a pedagog. Jeho publikace “Jazzová praktika 1. a 2.” byly na velkou řádku let jediným zdrojem dobrých informací z jazzové teorie a harmonie. Ta klasická teorie se učila všude, ale tohle bylo něco jiného, specifického a jedinečného. A moc jsme to všichni potřebovali.
Zásadní bylo také jeho působení na různých dílnách a workshopech. Frýdlantská jazzová dílna, kterou zakládal, a kam mne v začatcích zval také jako lektora, se stala legendární.
Mě osobně Karel hodně inspiroval. Nejenom jako hudebník, ale jako báječný člověk s typickým a jedinečným smyslem pro humor. A moc jsem mu vděčen za moment, kdy mne v mých začátečnických letech oslovil jako dramaturg tehdy zásadního pražského klubu Parnas (vedle Slavie) a zeptal se (my jsme si docela dlouho nejdřív vykali): “Nechcete si někdy zahrát v Parnasu? Máte nějakou svoji malou partu, ne?” Neměl jsem, ale ještě ten den jsem založil svůj první kvartet a za pár dní jsem měl pod svým jménem první kšeft s vlastní kapelou a hned v Parnasu. To bylo něco! A tak jsem si díky Karlovi začal věřit.