narozen v Praze 30. 3. 1938
pedagog a skladatel
šestileté studium na státní konzervatoři v Praze.
www.milantesar.cz
Pan Karel Velebný (Vulgo doktor Hedvábný – nebo Nebeský), byl nejen přítel, kamarád, ale v první řadě vynikající muzikant a pedagog. Pro mě jazzová muzika nebyla „můj šálek kávy“ – nechodil jsem do klubů, kde jazz hrál, ale osobnost K.V. jsem znal od konce 50. let z různých debat s muzikanty atd.
Blíže jsem se seznámil s Karlem, až když nastoupil jako kantor na L. Konzervatoři. Vyučoval jazzový klavír a vedl populární „Veleband“ což byl jazzový soubor na naší škole. Byl jsem mnohokrát přítomen jeho výuky tohoto souboru. Říká – li se, že škola má být hrou – bylo to právě v hodinách K.V., například: Baskytarista přehrál své sólo Karlovi, a to sólo nebylo nic moc, ale Karlova reakce byla: „to je velmi dobré, ale možná, že by to šlo zahrát takhle“ a svoji představu zahrál na piano. Výuka orchestru se konala v Josefské ulici na Malé straně, kde bylo okolo plno dobrých hospod – třeba u Schnellů, kde čepovali Plzeň. Samozřejmě, že se tato oblast dala dobře využít.
Magnetofon Sonet duo měl na pásce jazzovou muziku – standardy a dobře vytvářel dojem výuky ve třídě a my mohli v klidu popíjet Plzeň u Schnellů.
V té době nebyla škola jen radost. Museli jsme navštěvovat školu pro nestraníky (IPV). Karel občas zpestřil tuto nudu svými vtipnými dotazy, ale také velký hit byl, kdy četl svůj referát. Začal obšírně o rodině, psech, kočkách atd. Jeho referát se ani náhodou nemohl týkat tématu, který vyžadoval přednášející.
S Karlem jsem měl tu čest spolupracovat jako interpret. Hráli jsme v lázních, pro vojáky a vydělávali penízky. Já jsem byl zaměřen spíše na klasiku a Karel ovládal vše. Jednou jsem mu dal Bachovi invence a on mi dal party, kde jsem měl improvizovat. Říkal jsem „Karle, to jsou samé 16, zahraješ to?“ jak jsem byl naivní – Karel vystřihl svůj part jakoby nic a já sotva zvládal akordy v jeho partech. Jednou jsem dostal zakázku k filmové muzice: sešla se tam tato sestava – Karel Velebný, K. Růžička, E. Viklický a Olympic. Karel některé party upravil a bylo to dokonalé.
Často jsem chodil do divadla v Řeznické ulici, kde Karel hrál doktora Hedvábného. Bylo to divadlo, kde Šebánek s Velebným uváděli Járu Cimrmana, a byl to opravdu mimořádný zážitek. Pohled na Karla, který seděl za klavírem, hrál svoji bossu „epidemia mia“ byl zážitek. Karel, když hrál na vibrafon, měl elegantní postoj a též byl p. Nebeský, když v Samosolské hospodě hrál na altku „Ave Maria“.
Často jsem sedával v jeho bytě na Letné, kde Karel bydlel a obdivoval jeho hru na piano. Někteří klavíristé rozehrávají klavír tak, že tóny lítají až ke stropu, ale hudební zážitek pro mě žádný. Karlova hra byla, v jeho jednoduchosti, ve které bylo vše – imitace basy a zřetelná melodika. Když hrál „Killing me softly“ a tiše si pobrukoval, bylo mi dobře. Karel byl vždy nad věcí a jeho humor to umocňoval. V Kanadě v hotelovém výtahu, si vezl láhev whisky, která mu vypadla z ruky, Karel se na sebe podíval a řekl: „stejně to mám rád ostřejší“.
Dodnes si myslím, že začátek Cimrmana byl Karel Velebný a Šebánek – než se z toho stal byznys. Nakonec mě mrzí, že se Karel nedožil konce jedné strany.
Milan Tesař 20. 3. 2019